MELBOURNE – Jednoho jarního večera roku 1997, kdy jsem býval badatelem v oblasti duševního zdraví na Australské národní univerzitě v Canbeře, jsem se svou ženou Betty Kitchenerovou, diplomovanou zdravotní sestrou, která ve volném čase vedla kurzy první pomoci v Červeném kříži, diskutoval o nedostatečnosti konvenční průpravy první pomoci. Kurzy zpravidla pomíjejí případy krizových duševních stavů, takže jejich absolventi odcházejí chabě připraveni pomoci lidem sužovaným sebevražednými myšlenkami, záchvaty paniky, posttraumatickým stresem, následky nadměrné konzumace alkoholu či drog nebo úbytkem schopnosti vnímat realitu.
Jaké jsou důsledky absence těchto znalostí, poznala Betty na vlastní kůži. Když jí bylo 15 let, prošla obdobím hluboké deprese, které vyvrcholilo pokusem o sebevraždu. Její rodina ani učitelé však nedokázali problém rozpoznat, a tak se jí nedostalo žádné podpory ani odborné pomoci. Scházející včasná léčba zkomplikovala uzdravení a Betty od té doby po celý život prochází obdobími depresí.
Abychom pomohli zajistit, že bude víc těch, kdo nebudou muset trpět sami tak kdysi jako Betty, rozhodli jsme se vytvořit v naší obci školení první pomoci pro duševní zdraví. Tři roky nato, když si Betty snížila úvazek v placeném zaměstnání, abychom školení vypracovali, jsme kurz konečně dokázali rozběhnout.
MELBOURNE – Jednoho jarního večera roku 1997, kdy jsem býval badatelem v oblasti duševního zdraví na Australské národní univerzitě v Canbeře, jsem se svou ženou Betty Kitchenerovou, diplomovanou zdravotní sestrou, která ve volném čase vedla kurzy první pomoci v Červeném kříži, diskutoval o nedostatečnosti konvenční průpravy první pomoci. Kurzy zpravidla pomíjejí případy krizových duševních stavů, takže jejich absolventi odcházejí chabě připraveni pomoci lidem sužovaným sebevražednými myšlenkami, záchvaty paniky, posttraumatickým stresem, následky nadměrné konzumace alkoholu či drog nebo úbytkem schopnosti vnímat realitu.
Jaké jsou důsledky absence těchto znalostí, poznala Betty na vlastní kůži. Když jí bylo 15 let, prošla obdobím hluboké deprese, které vyvrcholilo pokusem o sebevraždu. Její rodina ani učitelé však nedokázali problém rozpoznat, a tak se jí nedostalo žádné podpory ani odborné pomoci. Scházející včasná léčba zkomplikovala uzdravení a Betty od té doby po celý život prochází obdobími depresí.
Abychom pomohli zajistit, že bude víc těch, kdo nebudou muset trpět sami tak kdysi jako Betty, rozhodli jsme se vytvořit v naší obci školení první pomoci pro duševní zdraví. Tři roky nato, když si Betty snížila úvazek v placeném zaměstnání, abychom školení vypracovali, jsme kurz konečně dokázali rozběhnout.