5

Svět po listopadu

MADRID – Šestého listopadu vyjde buď Barack Obama, nebo Mitt Romney jako vítěz z vyčerpávajícího volebního klání a uvede do pohybu politické soukolí na následující čtyři roky. O oceán dál se více než 2000 členů Komunistické strany Číny sejde 8. listopadu v Pekingu. Přibližně o týden později vyjdou členové stálého výboru politbyra ven v hierarchickém pořadí a připraví se převzít řízení rostoucí země s 1,3 miliardami obyvatel.

Nejvyšší představitelé dvou největších ekonomik světa se mění. A proto se mění i svět sám. Zejména Blízký východ zažívá okamžik intenzivní proměny. Zatímco v některých částech tohoto regionu začíná rekonstrukce – doslova i obrazně řečeno –, státy jako Sýrie jsou v plamenech. V jiných zemích, jako je Írán se svou skomírající revolucí, to nikdy nepřestalo vřít. Navzdory drolící se ekonomice se tato země dál chová agresivně, využila Hizballáh coby svého libanonského zástupce k nejméně jednomu úspěšnému přeletu bezpilotního letadla nad Izraelem a údajně zosnovala i nedávné kybernetické útoky.

V důsledku toho zůstávají vztahy mezi regionálními aktéry napjaté. Po projevu v Organizaci spojených národů, v němž ve vztahu k íránskému jadernému programu volal po „červené čáře“ na jaře nebo v létě 2013, vypsal izraelský premiér Benjamin Netanjahu předčasné parlamentní volby, které by mu potenciálně mohly dát silný mandát k akci proti Íránu. Egypt mezitím nachází vlastní rovnováhu, a to jak na domácím poli, kde sepsal novou ústavu, tak v oblasti zahraniční politiky.

Dále je zde Turecko, rozkročené mezi Evropou a Blízkým východem. Tato rozvíjející se ekonomika, která je na nejlepší cestě stát se regionální mocností, již absolvovala přestřelku se svým jižním sousedem Sýrií a vyzvala spojence v NATO, aby vyztužili její bezpečnost.