0

Přízrak Paktu stability

Pakt stability padl, když se Francie a Německo odmítly podřídit jeho pravidlům. Duch zavražděného dnes sužuje Evropu, zejména postkomunistické země, jež do Evropské unie vstoupí v květnu. Francie a Německo porušily ustanovení Paktu zakazující fiskální deficity přesahující 3% HDP, čímž zpochybnily závažnost tohoto limitu coby klíčového kritéria pro určování, zda je ta která země připravena na členství v eurozóně. Bylo by skutečně legitimní zamítnout přijetí určité země do eurozóny proto, že nesplnila pravidla, jež současní členové zavrhují?

Konvergenční kritérium v oblasti měnových kurzů je taktéž v nepořádku. Země se dva roky musí udržet v mezích evropského kurzového mechanismu (ERM II), aby se zajistil „správný" měnový kurz, jakmile přijme euro. Německo kritérium v letech 1996-8 bez potíží splnilo, ačkoliv podle většiny měřítek byla německá marka oproti franku a dalším měnám eurozóny o 20% nadhodnocená. To poškodilo německé hospodářství a nadále brzdí růst v celé eurozóně.

Evropská komise věnovala poslední tři roky snahám o zpřísnění kurzového kritéria, které by se tak pro kandidáty do eurozóny stalo nepřekonatelnou překážkou. Přestože kritérium vyžaduje pouze to, aby země zůstávaly v normálním fluktuačním pásmu ERM - tedy v rozmezí 15% po obou stranách centrální parity -, Komise říká, že doporučení ohledně přijetí kandidátských zemí se budou zakládat na tom, zda jejich měnové kurzy zůstávají v pásmu ±2,25%.

Zmatek ovládá i poslední dvě kritéria: inflace a úrokové sazby. Inflace kandidáta do eurozóny se rok nesmí vyšplhat na více než 1,5 procentních bodů nad průměr tří nejvýkonnějších zemí EU. Tři země, s nimiž se zájemci o členství budou srovnávat, však mohou stát mimo eurozónu. V září 2003 by tak těmito „referenčními" zeměmi byly Litva, Polsko a Česká republika - kdyby už byly členy EU (stanou se jimi v květnu).