Přízrak Paktu stability

Pakt stability padl, když se Francie a Německo odmítly podřídit jeho pravidlům. Duch zavražděného dnes sužuje Evropu, zejména postkomunistické země, jež do Evropské unie vstoupí v květnu. Francie a Německo porušily ustanovení Paktu zakazující fiskální deficity přesahující 3% HDP, čímž zpochybnily závažnost tohoto limitu coby klíčového kritéria pro určování, zda je ta která země připravena na členství v eurozóně. Bylo by skutečně legitimní zamítnout přijetí určité země do eurozóny proto, že nesplnila pravidla, jež současní členové zavrhují?

Konvergenční kritérium v oblasti měnových kurzů je taktéž v nepořádku. Země se dva roky musí udržet v mezích evropského kurzového mechanismu (ERM II), aby se zajistil „správný" měnový kurz, jakmile přijme euro. Německo kritérium v letech 1996-8 bez potíží splnilo, ačkoliv podle většiny měřítek byla německá marka oproti franku a dalším měnám eurozóny o 20% nadhodnocená. To poškodilo německé hospodářství a nadále brzdí růst v celé eurozóně.

Evropská komise věnovala poslední tři roky snahám o zpřísnění kurzového kritéria, které by se tak pro kandidáty do eurozóny stalo nepřekonatelnou překážkou. Přestože kritérium vyžaduje pouze to, aby země zůstávaly v normálním fluktuačním pásmu ERM - tedy v rozmezí 15% po obou stranách centrální parity -, Komise říká, že doporučení ohledně přijetí kandidátských zemí se budou zakládat na tom, zda jejich měnové kurzy zůstávají v pásmu ±2,25%.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/wzrvKqs/cs;