Geopolitika fotbalu

Ve fotbale není porážka nikdy definitivní, ale zato je vždy vášnivá. Z hlediska milovníků fotbalu měla FIFA (řídicí orgán mezinárodního fotbalu) dostat již dávno Nobelovu cenu míru. Z hlediska ostatních, které fotbal a jím vzbuzované emoce dráždí, již tento sport není hrou, nýbrž jistým druhem války, který útočí na nejnižší druh nacionalistických pudů.

Existuje nějaký vztah mezi fotbalem (a sportem obecně) a duchem nacionalismu a militarismu? Ve středověku byl sport v Anglii pravidelně zakazován, neboť se provozoval na úkor vojenského výcviku. Po porážce Francie bismarckovským Německem v prusko-francouzské válce doporučil baron Pierre de Coubertin (jenž o pár desetiletí později znovu odstartoval tradici olympijských her) obnovení národního důrazu na sport, který již byl v té době pokládán za jistou formu vojenské přípravy.

Při fotbalovém utkání posilují rituály – mávání vlajkami, zvuk státní hymny, kolektivní fandění – i používaný jazyk (týmy se snaží „převálcovat soupeře“, hráči „ostřelují branku“ a kdo má „v nohou dynamit“, ten dokáže vypálit „dělovku“) – dojem, že jde o válku vedenou jinými prostředky. A kvůli fotbalu už dokonce vypukla i válka opravdová. V roce 1969 došlo po kvalifikačním utkání na mistrovství světa ke konfliktu mezi Hondurasem a Salvadorem.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/W5slUkd/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.