Budoucnost japonsko-americké aliance

CAMBRIDGE – Mnozí analytici v současné době cítí z Japonska rozpačitost ze spojenectví této země se Spojenými státy. Částečně to souvisí se severokorejskými jadernými zbraněmi a obavou, že USA nebudou dostatečně zastupovat zájmy Japonska (jako je vyjasnění osudu japonských občanů unesených před lety Severní Koreou). Mezi další témata patří pobyt příslušníků americké námořní pěchoty na Okinawě a sdílení nákladů na přesun jejich části na ostrov Guam. Seznam je dlouhý, avšak jeho položky by se daly možná nejvýstižněji označit za spory o „chod domácnosti“: leckterý pár se o něj může hádat, aniž by přemýšlel o rozvodu.

Existuje však i hlubší úroveň obav, která se týká strachu Japonska z marginalizace v době, kdy se USA obracejí ke stoupající Číně. Někteří Japonci si například stěžují, že se Číně dostává v americké předvolební kampani mnohem větší pozornosti než Japonsku. Jejich úzkost není nijak překvapivá: americké a japonské obranné kapacity nejsou symetrické a tato skutečnost zákonitě zneklidňuje závislejší stranu.

Během let se objevily různé návrhy, jak učinit tuto alianci symetričtější – mimo jiné i návrh, aby se Japonsko stalo „normální“ zemí s úplnou paletou vojenských kapacit včetně jaderných zbraní. Taková opatření by však více problémů přinesla, než vyřešila. I kdyby je Japonsko zavedlo, stejně by se nevyrovnalo vojenské kapacitě USA a neodstranilo asymetrii. Stojí za zmínku, že během studené války měli podobné obavy ze závislosti a opuštěnosti evropští spojenci Ameriky, přestože měli vlastní vojenské kapacity.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/CVOeN8u/cs;