0

Budoucnost faktů

BUDAPEŠŤ – Na nedávné konferenci editorů novin, jíž jsem se zúčastnila, se hlouček účastníků shromáždil nad diskusí o žurnalistice a nových médiích. Když jsem jim pověděla, že jsem kariéru zahajovala jako ověřovatelka faktů v redakci časopisu, několik z nich to dojalo až k slzám, jako by někdo skupince kněžích vyprávěl o svém dětství ministranta.

Svou minulost jsem zmínila proto, že se domnívám, že prověřování faktů je naprosto nejlepší průprava nejen pro novinařinu, ale pro život obecně. Naučí vás to uvažovat skepticky. Je snadné něčemu věřit, jestliže to říká někdo zdánlivě poučený. Když ale máte zodpovědnost za prověřování faktů, začnete bedlivěji naslouchat.

O jaké zdroje autor svá fakta opírá? Přinese mu to něco – vyšší cenu akcií, honorář za reklamu či něčí vděčnost? Nebo je jednoduše předpojatý kvůli lidem, s nimiž se zná, firmě, pro niž pracuje, anebo postojům, které si doma osvojil?

Strávila jsem hodiny procházením zdrojů, v dobách před příchodem internetu většinou zaprášených papírů anebo neznámých lidí na telefonu, abych objasnila otazníky nad fakty: Byl to skutečně první výrobek tohoto druhu? Bylo panu Smithovi 42 let, nebo už 43? Bylo jeho tvrzení, že výnosy už pět let rostou, pravdivé jen díky akvizicím, které jeho společnost uskutečňovala? A tak dále.