Studnice mládí objevena

Od chvíle, kdy si člověk začal uvědomovat sebe sama, uvažuje o vlastní smrtelnosti a sní o tom, jak nad ní vítězí. Až do nedávné doby byla moc nad dlouhověkostí věcí z říše pohádek, která se skutečným vědeckým pokrokem neměla nic společného. V poslední době ovšem vědecký výzkum směřuje k detailnímu pochopení molekulárních základů stárnutí. Praktická aplikace těchto poznatků by pak mohla záhy následovat.

S nedávnými vědeckými objevy v tomto směru nepřišel výzkum na lidech, ani na krysách či myších, ale na jednoduchých laboratorních organismech, jako jsou kvasnice a škrkavky. Tyto primitivní formy života nám poskytly zásadní a obecně platné klíče, jež otevřely cestu k celkovému přehodnocení podstaty procesu stárnutí.

Tradiční evoluční myšlení chápe stárnutí jako proces, který standardně nastává v postreprodukční fázi života. V souladu s Darwinovým přirozeným výběrem nelze zastavit celkový úpadek jedince, jehož geny už byly předány další generaci. Celá řada buněčných a organických procesů přestává fungovat souběžně a stárnutí tak má mnoho příčin. Z toho plyne, že abychom mohli zpomalit proces stárnutí, museli bychom napravit postreprodukční závady na mnoha genech.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/HLV4iav/cs;