Zapomenuté dvacáté století

BERLÍN – Od rozpadu Sovětského svazu uplynulo už 20 let. Pro mnoho historiků znamenala tato událost skutečný konec „krátkého dvacátého století“ – tedy století, jež započalo až v roce 1914 a charakterizovaly ho vleklé ideologické střety mezi komunismem, fašismem a liberální demokracií, z nichž nakonec zjevně vyšla jako celkový vítěz demokracie. Na cestě ke „konci dějin“ se však stalo cosi zvláštního: jako bychom se ze všech sil snažili vzít si ponaučení z nedávné minulosti, ale přitom si vůbec nebyli jistí, jaká tato ponaučení jsou.

Je zřejmé, že veškeré dějiny jsou dějinami z pohledu současníků, a pokud by si dnes zejména Evropané měli něco z dvacátého století odnést, pak je to ponaučení o síle ideologických extrémů v temných dobách – a také o prapodivné povaze evropské demokracie v podobě, v jaké byla po druhé světové válce vybudována.

V některých ohledech se dnes velké ideologické zápasy dvacátého století zdají stejně vzdálené a stejně málo významné jako středověké učené debaty. Platí to zejména pro mladší generace, ale nejen pro ně. Kdo dnes alespoň vzdáleně rozumí – natož aby se snažil porozumět – velkým politickým dramatům intelektuálů, jako byli Arthur Koestler a Victor Serge, kteří riskovali životy nejprve pro komunismus a později i proti němu?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/MvNUvFh/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.