První a poslední sovětský parlament

MOSKVA: Gorbačovův deset let starý pokus o první demokraticky zvolený parlament v Sovětském svazu, jakýsi domácí ekvivalent jeho vlastního rozhodnutí umožnit východní Evropě skoncovat s komunismem, byla, jak se dnes ukazuje, jedna z jeho nejméně předvídatelných reforem. Ostatní Gorbačovovy domácí reformy se týkaly spíš ekonomických a kulturních neduhů, například nezřízeného pití vodky; v tomto případě však šlo o reformní pokus na poli mocenském. Jak už to ale bylo v perestrojce zvykem, i tento pokus ztroskotal na nedostatku jasných cílů.

Jakožto bývalý disident jsem se stal nejen jedním z prvních zvolených zástupců lidu v Sovětském svazu vůbec, ale také členem Ústředního výboru Komunistické strany SSSR. Po téměř dvaceti letech, kdy jsem nesměl pracovat ani jako učitel na základní škole, jsem se najednou ocitnul v bezprostřední blízkosti kremelské moci. Protože jsem historik, bral jsem to jako jedinečnou příležitost stát se svědkem tvorby dějin. Pokusím se nyní o malý přehled toho, co jsem viděl.

Komunističtí vůdci, a především Gorbačov, očekávali, že demokratizace společnosti a politiky jim pomůže v posílení stranických základů. Místo toho se jim ale parlament brzy dostal zpod kontroly a schválil zákony, které nadobro zničily mocenský monopol strany a poddolovaly Gorbačovovu autoritu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/I8VCdJU/cs;