0

Test významnosti Federálního rezervního systému

NEW YORK – V době, kdy se úrokové sazby blíží nule, se americký Federální rezervní systém i další centrální banky usilovně snaží zůstat významnými. Poslední šíp v jejich toulci má název „kvantitativní uvolňování“ (QE) a pro oživení americké ekonomiky bude pravděpodobně téměř stejně neúčinný jako cokoliv jiného, oč se Fed v posledních letech pokusil. Ba co hůř, kvantitativní uvolňování bude zřejmě stát daňové poplatníky hromadu peněz a současně na několik příštích let zhorší efektivitu Fedu.

John Maynard Keynes tvrdil, že měnová politika je během velké hospodářské krize neúčinná. Centrálním bankám jde lépe brzdění iracionální rozmařilosti během bubliny – omezováním dostupnosti úvěrů nebo zvyšováním úrokových sazeb s cílem utáhnout ekonomice otěže – než podpora investic během recese. Proto je cílem dobré měnové politiky bránit bublinám, aby vůbec vznikly.

Fed, který už více než dvě desítky let ovládají tržní fundamentalisté a zájmy Wall Streetu, však tato omezení nejen neprosadil, ale dokonce je povzbuzoval. A poté, co sehrál stěžejní úlohu při vytváření současného zmatku, se nyní snaží znovu získat tvář.

V roce 2001 se zdálo, že snížení úrokových sazeb zabralo, avšak ne tak, jak mělo. Místo aby nízké úrokové sazby podnítily investice do továren a vybavení, nafoukly bublinu na trhu nemovitostí. To umožnilo spotřebitelské hýření, v důsledku něhož dluhy vznikaly bez jim odpovídajících aktiv, a povzbudilo to nadměrné investice do nemovitostí, které vedly k vybudování nadměrných kapacit, jejichž eliminace potrvá léta.