Faktor strachu

LOS ANGELES – Vyspělé země nadále rozděluje debata nad fiskální expanzí versus konsolidací. Velká Británie v reakci na globální recesi roku 2008 spustila program úspor, kdežto Spojené státy uzákonily fiskální stimul ve výši 800 miliard dolarů. Vzdor slábnoucí ekonomice britský ministerský předseda David Cameron slibuje, že vytýčený směr zachová. Obama rovněž trvá na svém a nedávno navrhl další vládní výdaje a daňové škrty ve výši 450 miliard dolarů s cílem posílit zaměstnanost.

Nezaměstnanost v USA se ve 22 z posledních 24 měsíců držela nad 9 %. Zatímco někteří lidé podporují další stimulaci, jiní vyzývají k úsporným opatřením po vzoru Británie. Dosáhne ale některý z těchto přístupů co nejúčinnějšího snížení nezaměstnanosti, nebo by se lépe osvědčilo další kolo „kvantitativního uvolňování“ (nekonvenční formy ekonomické stimulace, kdy centrální banka nakupuje finanční aktiva)?

Vzhledem k tomu, že na obou stranách současné debaty o tom jak snížit nezaměstnanost, jsou nositelé Nobelovy ceny za ekonomii, veřejnost je právem zmatena. Paul Krugman a Joseph Stiglitz volají po ještě rozsáhlejší fiskální stimulaci zaměřené na vládní výdaje do školství a investice do infrastruktury. Naproti tomu Robert Mundell, Myron Scholes a Robert Selten vyzvali k „drakonickým opatřením,“ která by zkrotila hladiny zadluženosti.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/vHjoIYL/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.