0

Falešný slib stability

Francie se přidala k Portugalsku a Německu a také pohrdla Paktem stability, dohodou mezi zeměmi eurozóny o tom, že budou udržovat deficit pod kritickou hranicí (dnes 3% HDP, v budoucnosti prý méně). Francouzský premiér Pierre Raffarin obhajoval postoj své vlády tím, že Francie není připravena nutit národ k uskrovňování.

Raffarin měl pravdu, když řekl, že kdyby Francie omezení paktu dodržela, výsledkem by bylo uskrovňování. V debatách o hospodářské politice se ovšem pravda jen málokdy dočká uznání. Vyslovování pravdy je nejlépe přenechat akademikům, u nichž je kvůli jejich hašteření těžké poznat, kdo má pravdu a kdo se mýlí. Před několika lety se Alanu Blinderovi, tehdy místopředsedovi Federálního rezervního úřadu, dostalo zničující kritiky, když vyslovil to, co bylo zřejmé: že by se monetární politika neměla zaměřovat jen na inflaci, ale i na nezaměstnanost a že přinejmenším z krátkodobého hlediska by se mezi nimi dal hledat kompromis.

Existuje dlouhý seznam přikázání, která podle centrálních bankéřů nelze zpochybňovat - učiníte-li tak, budete odsouzeni do vyhnanství z onoho malého kroužku těch, kdo údajně vědí, jak svět ,,skutečně" funguje. Uveďme tři z nich:

Nezávislá centrální banka je předpokladem zdravé makroekonomické politiky. Pravda: zemím, které nemají nezávislou centrální banku, například Indii, se daří krotit inflaci stejně účinně jako zemím, jež se nezávislými centrálními bankami pyšní. V Rusku nebylo možné po léta odvolat nezávislého centrálního bankéře Viktora Geraščenka, ačkoliv toleroval jak inflaci, tak korupci. Obecněji platí, že je jen málo důkazů o tom, že by země s nezávislými centrálními bankami rostly rychleji, měly vyšší platy nebo vytvářely vyšší důchod - tedy že by podávaly lepší výkon v nějakém skutečném ohledu - než země, jež takové banky nemají.