Mámení soukromých penzí

Jedno z nejpodivnějších tvrzení v debatách o sociálním pojištění, jež v současnosti rozčeřily nejbohatší země světa, je to, že státem financované dávkově definované penzijní programy (například americký systém Social Security) jsou zastaralé. Tyto programy vyhovovaly, argumentuje se, průmyslovému hospodářství generací narozených během Velké hospodářské krize a po druhé světové válce, ale v dnešní postindustriální ekonomice špičkových technologií a sítí jsou už nemoderní.

Zastánci tohoto argumentu navrhují jiný model. Tak jako firmy, které dnes raději podporují penze pracujících prostřednictvím příspěvků na soukromé účty zaměstnanců, vlády by také měly nabízet (nebo vyžadovat) příspěvky na účty v soukromém vlastnictví. Hodnota těchto účtů by kolísala s trhem, neboť by se neopírala o dávkově definovaný plán, který zaručuje dostupnost fixní sumy reálných prostředků při odchodu do penze.

Jde o zvláštní argument, protože ekonomii současného stavu bere od nesprávného konce. Když existuje mnoho firem, které pracujícím nabízejí dlouhodobé dávkově definované starobní důchody, je pro vládu méně výhodné zakládat paralelní dávkově definovaný plán a od pracujících požadovat, aby se do něj zapojili. Konec konců, v takovém světě mohou jít ti, kdo si dávkově definovaných penzí vysoce cení, pracovat do firem, jež takové penze nabízejí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/sOxE07A/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.