ŘÍM – Už od konce loňského roku, kdy se finanční trhy začaly stabilizovat, si mezi politiky i širší veřejností získává stále větší podporu myšlenka přinutit finanční sektor, aby platil za náklady vynaložené daňovými poplatníky k tomu, aby ho udržel nad vodou. Francie a Velká Británie už zavedly dočasnou daň na bonusy ve finančním sektoru a vláda Spojených států předložila návrh zákona počítajícího s „poplatkem za zodpovědnost za finanční krizi“, který má přinést zpět peníze vložené do amerického Programu na podporu problémových aktiv (TARP). Diskutuje se také o otázce, jak nejlépe reformovat zdanění finančního sektoru, které je oproti jiným firemním příjmům v průměru mírnější a nevhodně upřednostňuje výpůjčky před akciovým financováním.
Paušální poplatek na pokrytí předešlých nákladů však nezmění motivaci finančního sektoru k přehnanému riskování. Navíc není zcela zřejmé, které náklady by se měly pokrývat.
Zatímco přímé fiskální náklady na podporu finančního sektoru činily v rozvinutých zemích 2,5-3% HDP (s maximy kolem 4,5%), celkový fiskální dopad krize je mnohem větší a rovná se celkovému očekávanému zvýšení veřejného dluhu – odhadem 40% HDP. Ještě vyšší jsou přitom celkové náklady celé ekonomiky – včetně ztráty výkonnosti a pracovních míst a doprovodné destrukce hmotného i nehmotného kapitálu, což by podle Andrewa Haldanea z Bank of England i podle dalších expertů mohlo zvýšit celkovou zátěž až na několikanásobek ročního HDP.
ŘÍM – Už od konce loňského roku, kdy se finanční trhy začaly stabilizovat, si mezi politiky i širší veřejností získává stále větší podporu myšlenka přinutit finanční sektor, aby platil za náklady vynaložené daňovými poplatníky k tomu, aby ho udržel nad vodou. Francie a Velká Británie už zavedly dočasnou daň na bonusy ve finančním sektoru a vláda Spojených států předložila návrh zákona počítajícího s „poplatkem za zodpovědnost za finanční krizi“, který má přinést zpět peníze vložené do amerického Programu na podporu problémových aktiv (TARP). Diskutuje se také o otázce, jak nejlépe reformovat zdanění finančního sektoru, které je oproti jiným firemním příjmům v průměru mírnější a nevhodně upřednostňuje výpůjčky před akciovým financováním.
Paušální poplatek na pokrytí předešlých nákladů však nezmění motivaci finančního sektoru k přehnanému riskování. Navíc není zcela zřejmé, které náklady by se měly pokrývat.
Zatímco přímé fiskální náklady na podporu finančního sektoru činily v rozvinutých zemích 2,5-3% HDP (s maximy kolem 4,5%), celkový fiskální dopad krize je mnohem větší a rovná se celkovému očekávanému zvýšení veřejného dluhu – odhadem 40% HDP. Ještě vyšší jsou přitom celkové náklady celé ekonomiky – včetně ztráty výkonnosti a pracovních míst a doprovodné destrukce hmotného i nehmotného kapitálu, což by podle Andrewa Haldanea z Bank of England i podle dalších expertů mohlo zvýšit celkovou zátěž až na několikanásobek ročního HDP.