0

Režimu Sadáma Husajna zvoní hrana.

Vláda teroru Saddáma Husajna pomalu končí. Jeho baasistická vláda ovšem neztrácí síly sama. S příhodnou ironií se s ní hroutí i Organizace spojených národů.

Možná že nevymizí celá OSN. Ty části, které se věnují ,,konání dobra" (tj. administrativy udržující mír v oblastech s nižším rizikem, bojující proti AIDS a malárii nebo ochraňující děti) zůstanou zachovány. Do výšky se tyčící mluvka při East River v New Yorku bude také klábosit dál. Co se ale rozplynulo s neochotou Rady bezpečnosti použít síly k naplnění vlastních rezolucí o iráckém držení zbraní hromadného ničení, byla po desítky let živená představa, že OSN je základem světového řádu.

Při prosívání sutin války za osvobození Iráku bude třeba uchovat - abychom lépe rozuměli - intelektuální trosky liberální ješitnosti myšlenky, že bezpečnost budou skrze mezinárodní právo vykonávat mezinárodní instituce.

Až budou svobodní Iráčané dokladovat čtvrtstoleté běsi Saddámovy vlády, nesmíme zapomínat, kdo tuto válku podpořil a kdo nikoliv, kdo prosazoval, že morální autoritu mezinárodního společenství zachovají prosby o více času pro zbrojní inspektory OSN, a kdo demonstroval proti ,,změně režimu." V duchu poválečného usmiřování, který diplomaté vždy horlivě vyvolávají, se nesmíme smířit s ustrašenou a poraženou představou, že světový pořádek žádá, abychom ucouvli před ničemnými státy, které terorizují své občany a ohrožují občany naše.