Neúspěch cílování inflace

New York – Centrální bankéři světa jsou úzce provázaným klubem, propadajícím módním vlnám a vlnkám. Na počátku 80. let jim učarovalo kouzlo monetarismu, zjednodušující ekonomické teorie propagované Miltonem Friedmanem. Když se monetarismus zdiskreditoval – za velké újmy zemí, které se mu poddaly –, začala pouť za novou mantrou.

Odpověď přišla v podobě „cílování inflace“, jehož krédem je, že kdykoli růst cen překročí stanovenou hladinu, je třeba zvýšit úrokové sazby. Tento hrnkový recept se stěží opírá o ekonomickou teorii či empirické důkazy; není nijak opodstatněné očekávat, že bez ohledu na zdroj inflace je nejlepší reakcí právě zvýšení úrokových sazeb. Lze doufat, že většina zemí bude mít dostatek zdravého rozumu a cílování inflace nezavede; nebozí občané zemí, které tak učiní, mají mou soustrast. (Na seznam těch, kdo cílování inflace v té či oné podobě oficiálně přijali, patří: Izrael, Česká republika, Polsko, Brazílie, Chile, Kolumbie, Jižní Afrika, Thajsko, Korea, Mexiko, Maďarsko, Peru, Filipíny, Slovensko, Indonésie, Rumunsko, Nový Zéland, Kanada, Velká Británie, Švédsko, Austrálie, Island a Norsko.)

Dnes cílování inflace podstupuje zkoušku – a téměř určitě ztroskotá. Rozvojové země v současnosti nečelí vyšším mírám inflace kvůli žalostnější makroekonomické správě, nýbrž proto, že prudce rostou ceny ropy a potravin a ty tu oproti bohatým zemím představují mnohem větší díl rozpočtu průměrné domácnosti. Například v Číně se inflace blíží 8% a poroste dál. Ve Vietnamu je ještě vyšší a očekává se, že letos dosáhne 18,2%. V Indii činí 5,8%. Naproti tomu americká inflace se drží na 3%. Znamená to, že rozvojové země by měly úrokové sazby zvýšit mnohem víc než USA?

https://prosyn.org/sBSpapGcs