0

Evitin syndrom

V den, kdy si minulý měsíc Argentina připomněla padesáté výročí úmrtí Evy Perónové, svaté patronky nemajetných descamisados a práce pro každého, byla zveřejněna dosud nejhorší míra nezaměstnanosti, jakou země kdy zažila: 24 procent. Během posledních pěti let, kdy v zemi řádí recese a peso vytrvale devalvuje, se Argentina dostala do opravdového hospodářského pekla.

Jen špička domácností - jedna třetina populace - má možnost čerpat z měsíční vládní pomoci rovnající se 1,30 dolarům denně. Tato částka však ani zdaleka nedokáže pokrýt základní potřeby. Více než 19 milionů lidí, což je celých 53 procent populace, žije v chudobě. Střední třída se stále drží naděje, že jejich úspory se podaří zachránit, ovšem tyto peníze, které jsou zmrazeny v bankách po celé zemi, zřejmě nikdo nikdy neuvidí.

Za vlády prezidenta Carlose Menema, který zemi zbavil inflace a otevřel argentinskou ekonomiku světu, se Argentina stala miláčkem mezinárodních investorů a institucí. Po půlstoletí stagnace vypadal Menem opravdu dobře.

Jenže Argentina, společnost, jíž historicky chybí prostředky bránit se proti autoritářské vládě, byla odedávna svolnou obětí populistických a autokratických vládců. Nebylo tudíž těžké přesvědčit takový národ, že "menemismo" je cena, jíž je třeba zaplatit, aby se Argentina dostala mezi země "prvního světa".