0

Europeanizace Ruska

Za necelé čtyři roky prošlo Rusko pozoruhodnými změnami. Stabilizace makroekonomiky je ale jen začátkem. U základů rychlého ekonomického zotavení země stojí vznik obecného souboru základních politických hodnot. Nikdo už nezpochybňuje, že základem hospodářského života je soukromé vlastnictví. Přísná měnová a daňová politika se stala samozřejmostí (tisk peněz na podporu státního rozpočtu byl přitom ještě donedávna přijatelný). Všechny hlavní politické síly (včetně levice) se staví na stranu snižování daní.

Ideologické pozůstatky komunistické ekonomiky tak zkrátka odvál čas. Siroký politický konsensus teď umožňuje, aby institucionální změny byly cílenější a důslednější. Konsolidace politických stran dala vládě Ruska poprvé od zahájení postkomunistických reforem stabilní parlamentní většinu.

Na rozdíl od ekonomické stabilizace se však ona téměř univerzální pravidla nevztahují na institucionální reformu. V oblasti právního rámce strategického plánu, který vláda předložila v roce 2000 (tzv. Greffův program, pojmenovaný podle ministra hospodářství Germana Greffa), sice došlo k výraznému pokroku, na zásadní průlom se však stále ještě čeká. Z více než stovky reforem, plánovaných na léta 2000 až 2001, jich bylo plně realizováno necelých dvacet.

Tempo reforem se dnes mnozí v Rusku snaží urychlit užšími vazbami s Evropskou unií. Stejně jako v případě strategické spojenectví ve válce proti terorismu, které vedlo až jakémusi ,,poločlenství" Ruska v NATO, je i zde přitažlivost vzájemná. Společná strategie Evropské unie vůči Rusku se v roce 1999 zmiňovala o ,,budoucím zavedení zóny volného obchodu mezi EU a Ruskou federací ". V roce 2001 EU deklarovala ještě mnohem ambicióznější cíl: Společnou evropskou hospodářskou oblast , založenou na postupném přibližování legislativy a standardů EU. Významným krokem k této spolupráci bylo prohlášení Romana Prodiho z minulého týdne, že Rusko se stalo plně rozvinutou ,,tržní ekonomikou".