0

Evropský hospodářský model žije

Počátkem devadesátých let varovali američtí představitelé, kteří podobně jako já zpracovávali dlouhodobé prognózy pro Clintonovu administrativu, že by bylo ukvapené předpovídat průměrné dlouhodobé tempo růstu vyšší než 2,5% ročně - a že skutečný růst může být nakonec ještě pomalejší. Dnes se ohlížíme za desetiletím, v němž americká ekonomika rostla průměrným tempem 3,4% ročně.

Dnešní Spojené státy jsou vskutku o 9% bohatší, než bychom se ještě před deseti lety odvážili předpovídat, a to i přes stagnaci na trhu práce, z níž vyplývá nejvyšší rozdíl mezi skutečným a potenciálním výkonem za poslední dvě desetiletí. V Americe se ukázalo, že „nová ekonomika" je reálná, a existují všechny důvody věřit, že v příštím desetiletí bude růst rychlejší než v desetiletí minulém.

Zrychlení amerického hospodářského růstu koncem devadesátých let představovalo hádanku pro ty z nás, kteří se dívali přes Atlantik na západní Evropu: kde je evropská „nová ekonomika"? Viděli jsme ji ve Skandinávii a v několika roztroušených kapsách jinde, avšak výrazné promítnutí zdokonalených počítačových a telekomunikačních technologií do růstu výkonu a produktivity v celé ekonomice jako by zde scházelo. Zdálo se, že se Evropa stále více opožďuje za USA.

Pokud však ekonomiky na obou stranách Atlantiku porovnáme dnes, pak se zdá, že si západní Evropa vede mnohem lépe, než by člověk očekával podle tónu ekonomických deníků a periodik v minulém desetiletí. Například hodinová produktivita práce je nyní v západní Evropě pouze o 10% nižší než v Americe.