18

Poslední nádech pro euro, prozatím

NEW YORK – Euro, podobno vězni odsouzenému na smrt, získalo na poslední chvíli další odklad popravy. Přežije o něco déle. Trhy slaví, tak jako po každém ze čtyř předchozích summitů o „eurokrizi“ – než pochopí, že fundamentální problémy ještě vyřešeny nejsou.

Na summitu zazněly dobré zprávy: evropští lídři konečně pochopili, že nebude fungovat svépomocná operace, kdy Evropa půjčuje peníze bankám, aby zachránily suverény, a suverénům zase, aby zachránili banky. Už si také uvědomují, že záchranné půjčky, které novým vypůjčovatelům přiznávají senioritu vůči ostatním věřitelům, zhoršují postavení soukromých investorů, kteří jednoduše požadují ještě vyšší úrokové sazby.

Je velice znepokojivé, že lídrům Evropy trvalo tak dlouho, než pochopili něco tak samozřejmého (a zřetelnějšího než před dekádou a půl za krize ve východní Asii). Jenže ještě významnější než to, co dohoda obsahuje, je to, co v ní schází. Je tomu rok, co evropští lídři přiznali, že bez růstu se Řecko zotavit nemůže a že růstu nelze dosáhnout pouze úsporami. Udělalo se však málo.

Teď je navržena rekapitalizace Evropské investiční banky, jako součást růstového balíčku v hodnotě asi 150 miliard dolarů. Politici ale umí prodávat staré zboží v novém obalu a podle některých zpráv tvoří nové peníze jen zlomek této částky a ani tak se do systému nedostanou hned. Krátce: řešení – příliš slabé a příliš opožděné – se zakládá na mylné diagnóze problému a chybném ekonomickém uvažování.