2

Společenství eura v představách

NEW HAVEN – Možnému rozpadu eurozóny se přikládá velký význam – zřejmě až příliš velký. Mnozí jsou přesvědčeni, že takový rozpad – kdyby třeba Řecko odstoupilo od eura a znovu zavedlo drachmu – by představoval politické selhání, které by v posledku ohrozilo stabilitu Evropy. Bez příkras to loni v říjnu vyjádřila německá kancléřka Angela Merkelová v projevu před Bundestagem:

„Nikdo by neměl spoléhat, že další půlstoletí míru a prosperity v Evropě je zaručené. Není tomu tak. Proto říkám: Jestliže neobstojí euro, neobstojí Evropa. To se nesmí stát. Máme historickou povinnost všemi rozumnými prostředky, jež máme k dispozici, chránit sjednocování Evropy započaté před více než padesáti lety našimi předky po staletích nenávisti a krveprolití. Nikdo z nás nedokáže předvídat důsledky našeho případného neúspěchu.“

Od počátku renesance v polovině 15. století zažila Evropa více než 250 válek. Hlasité vyjádření obav o zachování smyslu pro společenství, z něhož se Evropa těší už padesát let, tedy není nepochopitelné panikaření.

Charles A. Kupchan v poutavé, leč povětšinou přehlížené knize How Enemies Become Friends (Jak mezi nepřáteli vzniká přátelství) rekapituluje řadu historických případových studií věnovaných tomu, jak se národním státům s dlouhou historií konfliktů nakonec podařilo stát se bezpečnými a nenásilnými přáteli. K jeho příkladům patří vytvoření švýcarské konfederace (1291-1848), vznik Irokézské konfederace zhruba ve století před příchodem prvních Evropanů do Ameriky, ustavení Spojených států (1776-1789), sjednocení Itálie (1861) a Německa (1871), sblížení Norska a Švédska (1905-1935), vznik Spojených arabských emirátů (1971) a sblížení Argentiny a Brazílie v 70. letech 20. století.