Tvrdilo se, e zavedení eura v roce 1999 zúí ekonomické rozdíly mezi členskými zeměmi měnové unie. Sbliovat se prý budou míry nezaměstnanosti, jako i dalí důleité makroekonomické ukazatele, například jednotkové mzdové náklady, produktivita, fiskální deficity a vládní dluh. Nakonec se sníí i rozdíly v bohatství, měřeném dle příjmu na hlavu.
�
Po prvním desetiletí společné měny se vak normou v eurozóně nestalo sviné sbliování, ale spí zesílená rozbíhavost a lze očekávat, e pnutí budou nadále sílit.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Rozdíly mezi členskými státy byly značné u před deseti lety. Euro se stalo společnou měnou jak velice zámoných zemí, kupříkladu Německa a Nizozemska, tak mnohem chudích zemí jako Řecko a Portugalsko. Stalo se také měnou Finů, dotahujících se na pici pelotonu v inovacích a flexibilitě trhu, a Itálie, jí chybělo obojí, čím si vyslouila výstinou přezdívku nemocný mu Evropy.
�
Tyto odlinosti byly faktorem, jen nesmírně komplikoval práci nově zřízené Evropské centrální bance (ECB), která musela určovat úrokové sazby vhodné pro vechny členy (univerzální politika po vzoru jedna velikost, která padne vem). Čím víc se během prvního desetiletí eura rozdíly rozrůstaly, tím přiléhavěji bychom politiku ECB mohli označit za jednu velikost, která nepadne nikomu.
�
Porovnali jsme výkony zemí eurozóny, jim se v letech 1999 a 2009 dařilo nejlépe a nejhůře. Abychom nesrovnávali jablka a hruky, porovnávali jsme údaje za 11 zemí, které patřily u do první vlny v roce 1999, a doplnili je o Řecko, které se přidalo krátce nato. (Vekerá data pocházejí z evropského statistického úřadu Eurostat.)
�
Výhradním úkolem, který ECB dostala, je zajiťování a udrování stability cen v eurozóně, a tak se jako logický výchozí bod srovnání jeví míry inflace. Rozdíl mezi zeměmi eurozóny s nejnií a nejvyí mírou inflace v roce 1999 činil dva procentní body. Do konce roku 2009 se rozdíl téměř ztrojnásobil, na 5,9 procentního bodu.
�
Co se týče hospodářského růstu, udělali jsme výjimku. U této proměnné jsme sledovali průměrný roční růst HDP během prvních pěti let po zavedení bankovek a mincí eura v roce 2002. Rozdíl mezi Irskem a Portugalskem v první půli dekády činil 4,8 procentního bodu. Do roku 2009 se zvětil na est procentních bodů. Navíc platí, e rozdíl v produktivitě vzrostl z 25 indexových bodů v roce 1999 na 66,2 v roce 2008, rozdíl v jednotkových mzdových nákladech z 5,4 procentního bodu na 31,8 a rozdíl v míře nezaměstnanosti z 10,1 procentního bodu na 15,4.
�
Konvergenci jsme nenali ani v oblasti vládních deficitů a dluhů. V roce 1999 se nejniím vládním zadluením pynilo Finsko, a to ve výi 45,5 % HDP. Rozdíl oproti největímu dluníkovi v eurozóně, tedy Itálii, činil 68,2 procentního bodu. Navzdory nejkrunějí finanční a hospodářské krizi za téměř sto let se finský státní dluh do roku 2009 sníil na 39,7 %.
�
Itálie přitom nedokázala vyuít náhlého zbohatnutí vyplynuvího ze strmého poklesu dlouhodobých úrokových sazeb v důsledku zavedení eura a dekády sviného hospodářského růstu a své dluhové postavení nenapravila. Italský dluh se téměř nehnul a zůstal zřetelně nad 100 % HDP. V důsledku toho se rozdíl mezi dluhovou pozicí Finska a Itálie, nejobezřetnějím a nejrozmařilejím členem eurozóny, v roce 2009 vyplhal na 73,3 procentního bodu. (U vládních deficitů je situace jetě horí.)
�
Důsledky těchto sílících rozdílů by mohly být velice váné. V nadcházejících letech se pravděpodobně projeví narůstající pnutí mezi státy eurozóny, jako i sílící rozepře uvnitř Rady guvernérů ECB. Určitá předpremiéra se nám moná naskytne u letos a v roce 2011, a evroptí lídři budou muset vybrat nového prezidenta a viceprezidenta ECB. O místa se bude jako vdy ostře soupeřit, ale jeliko v sázce bude víc ne kdy dřív, boj by mohl být urputnějí.
�
Pnutí v ECB a mezi zeměmi eurozóny nevětí nic dobrého pro stabilitu společné měny, a to jak externě, vůči ostatním měnám, tak interně, ve smyslu inflace. Vina se bude svalovat na ECB. Bude-li úrokovou sazbu dret příli dlouho příli nízko, země jako Německo a Nizozemsko budou protestovat. Pokud úrokovou sazbu zvýí, budou si stěovat země na jihu eurozóny. Kadopádně se dále ztenčí podpora eura, u beztak křehká, co společnou měnu oslabí a vyvolá jetě větí pnutí.
�
V roce 1990 v kadoroční soutěi Eurovision o nejlepí píseň zvítězil italský zpěvák Toto Cutugno se svou vroucí výzvou ke sjednocení Evropanů. Refrénem vítězné písně Společně: 1992 bylo Sjednoť se, sjednoť se, Evropo. Téměř dvacet let nato se ovem zdá, e pro eurozónu je s kadým dalím dnem čím dál přiléhavějí hit védské kapely Europe nazvaný Poslední odpočítávání.
�
Sylvester Eijffinger vyučuje finanční ekonomiku na nizozemské Tilburské univerzitě. Edin Mujagic působí jako měnový ekonom v organizaci ECR (Euro Currency Research) a na Tilburské univerzitě.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
Sylvester Eijffinger a Edin Mujagic
�
Tvrdilo se, e zavedení eura v roce 1999 zúí ekonomické rozdíly mezi členskými zeměmi měnové unie. Sbliovat se prý budou míry nezaměstnanosti, jako i dalí důleité makroekonomické ukazatele, například jednotkové mzdové náklady, produktivita, fiskální deficity a vládní dluh. Nakonec se sníí i rozdíly v bohatství, měřeném dle příjmu na hlavu.
�
Po prvním desetiletí společné měny se vak normou v eurozóně nestalo sviné sbliování, ale spí zesílená rozbíhavost a lze očekávat, e pnutí budou nadále sílit.
�
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Rozdíly mezi členskými státy byly značné u před deseti lety. Euro se stalo společnou měnou jak velice zámoných zemí, kupříkladu Německa a Nizozemska, tak mnohem chudích zemí jako Řecko a Portugalsko. Stalo se také měnou Finů, dotahujících se na pici pelotonu v inovacích a flexibilitě trhu, a Itálie, jí chybělo obojí, čím si vyslouila výstinou přezdívku nemocný mu Evropy.
�
Tyto odlinosti byly faktorem, jen nesmírně komplikoval práci nově zřízené Evropské centrální bance (ECB), která musela určovat úrokové sazby vhodné pro vechny členy (univerzální politika po vzoru jedna velikost, která padne vem). Čím víc se během prvního desetiletí eura rozdíly rozrůstaly, tím přiléhavěji bychom politiku ECB mohli označit za jednu velikost, která nepadne nikomu.
�
Porovnali jsme výkony zemí eurozóny, jim se v letech 1999 a 2009 dařilo nejlépe a nejhůře. Abychom nesrovnávali jablka a hruky, porovnávali jsme údaje za 11 zemí, které patřily u do první vlny v roce 1999, a doplnili je o Řecko, které se přidalo krátce nato. (Vekerá data pocházejí z evropského statistického úřadu Eurostat.)
�
Výhradním úkolem, který ECB dostala, je zajiťování a udrování stability cen v eurozóně, a tak se jako logický výchozí bod srovnání jeví míry inflace. Rozdíl mezi zeměmi eurozóny s nejnií a nejvyí mírou inflace v roce 1999 činil dva procentní body. Do konce roku 2009 se rozdíl téměř ztrojnásobil, na 5,9 procentního bodu.
�
Co se týče hospodářského růstu, udělali jsme výjimku. U této proměnné jsme sledovali průměrný roční růst HDP během prvních pěti let po zavedení bankovek a mincí eura v roce 2002. Rozdíl mezi Irskem a Portugalskem v první půli dekády činil 4,8 procentního bodu. Do roku 2009 se zvětil na est procentních bodů. Navíc platí, e rozdíl v produktivitě vzrostl z 25 indexových bodů v roce 1999 na 66,2 v roce 2008, rozdíl v jednotkových mzdových nákladech z 5,4 procentního bodu na 31,8 a rozdíl v míře nezaměstnanosti z 10,1 procentního bodu na 15,4.
�
Konvergenci jsme nenali ani v oblasti vládních deficitů a dluhů. V roce 1999 se nejniím vládním zadluením pynilo Finsko, a to ve výi 45,5 % HDP. Rozdíl oproti největímu dluníkovi v eurozóně, tedy Itálii, činil 68,2 procentního bodu. Navzdory nejkrunějí finanční a hospodářské krizi za téměř sto let se finský státní dluh do roku 2009 sníil na 39,7 %.
�
Itálie přitom nedokázala vyuít náhlého zbohatnutí vyplynuvího ze strmého poklesu dlouhodobých úrokových sazeb v důsledku zavedení eura a dekády sviného hospodářského růstu a své dluhové postavení nenapravila. Italský dluh se téměř nehnul a zůstal zřetelně nad 100 % HDP. V důsledku toho se rozdíl mezi dluhovou pozicí Finska a Itálie, nejobezřetnějím a nejrozmařilejím členem eurozóny, v roce 2009 vyplhal na 73,3 procentního bodu. (U vládních deficitů je situace jetě horí.)
�
Důsledky těchto sílících rozdílů by mohly být velice váné. V nadcházejících letech se pravděpodobně projeví narůstající pnutí mezi státy eurozóny, jako i sílící rozepře uvnitř Rady guvernérů ECB. Určitá předpremiéra se nám moná naskytne u letos a v roce 2011, a evroptí lídři budou muset vybrat nového prezidenta a viceprezidenta ECB. O místa se bude jako vdy ostře soupeřit, ale jeliko v sázce bude víc ne kdy dřív, boj by mohl být urputnějí.
�
Pnutí v ECB a mezi zeměmi eurozóny nevětí nic dobrého pro stabilitu společné měny, a to jak externě, vůči ostatním měnám, tak interně, ve smyslu inflace. Vina se bude svalovat na ECB. Bude-li úrokovou sazbu dret příli dlouho příli nízko, země jako Německo a Nizozemsko budou protestovat. Pokud úrokovou sazbu zvýí, budou si stěovat země na jihu eurozóny. Kadopádně se dále ztenčí podpora eura, u beztak křehká, co společnou měnu oslabí a vyvolá jetě větí pnutí.
�
V roce 1990 v kadoroční soutěi Eurovision o nejlepí píseň zvítězil italský zpěvák Toto Cutugno se svou vroucí výzvou ke sjednocení Evropanů. Refrénem vítězné písně Společně: 1992 bylo Sjednoť se, sjednoť se, Evropo. Téměř dvacet let nato se ovem zdá, e pro eurozónu je s kadým dalím dnem čím dál přiléhavějí hit védské kapely Europe nazvaný Poslední odpočítávání.
�
Sylvester Eijffinger vyučuje finanční ekonomiku na nizozemské Tilburské univerzitě. Edin Mujagic působí jako měnový ekonom v organizaci ECR (Euro Currency Research) a na Tilburské univerzitě.