0

Euro jako katalyzátor

PAŘÍŽ – V roce 2000, krátce po spuštění eura, jsem napsal knihu, v níž jsem tvrdil, že země přistupující ke společné měně budou zřejmě určitým způsobem nuceny zavádět strukturální reformy. Uběhlo deset let, takže jak jsme na tom?

Kupodivu první zemí, která se reformovala, bylo Německo. Díky prostředí příznivému pro firmy orientované na export a především díky mzdové disciplíně začalo Německo vykazovat výrazné přebytky platební bilance. Tento stav je dnes jasně vidět v nesmírném rozsahu a posiluje německý hospodářský růst a jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti v Evropě.

Příběh ostatních členů eurozóny se výrazně liší. Zemím „PIIGS“ (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko) euro velice prospělo, a to nejen díky odstranění obchodních bariér souvisejících s měnou, ale také proto, že tamní úrokové sazby náhle spadly na úrovně v dobách před zavedením eura nemyslitelné.

Navíc vzhledem k tomu, že tyto země už nenarážely na mantinely běžného účtu, mohly utrácet nad poměry, aniž by byla zřejmá jakákoli bezprostřední újma způsobená jejich ekonomikám. S tímto umělým povzbuzením hospodářského růstu sotva cítily pobídku k prosazování nepopulárních reforem v souladu s Lisabonskou agendou Evropské unie.