0

Euro v polovině krize

CAMBRIDGE – Když nyní Evropská unie a Mezinárodní měnový fond vyčlenili 67.5 miliard eur na záchranu problémových irských bank, chýlí se dluhová krize eurozóny konečně k závěru?

Bohužel ne. Ve skutečnosti se pravděpodobně nacházíme teprve uprostřed krize. Jistě, obrovský a trvalý vzestup růstu by ještě stále mohl vyřešit všechny evropské dluhové problémy – stejně jako dluhové problémy kohokoliv. Tento idylický scénář se však zdá stále méně pravděpodobný. Koncovka se s daleko vyšší pravděpodobností ponese ve znamení vlny odpisů dluhů podobných těm, které v 80. letech ukončily dluhovou krizi v Latinské Americe.

Tak například se schyluje k dalším sanacím, přičemž na prvním místě seznamu figuruje Portugalsko. Vzhledem k tomu, že tato země v minulém desetiletí dosahovala průměrného tempa růstu necelé 1% a její trh práce je zřejmě nejsklerotičtější v Evropě, lze si jen těžko představit, jak by Portugalsko mohlo vyřešit svou mohutnou dluhovou zátěž růstem.

Tato zátěž zahrnuje jak veřejný dluh (dlužníkem je vláda), tak i dluh vnější (země jako celek dluží zahraničním osobám). Portugalci právem tvrdí, že jejich situace není tak strašná jako situace Řecka, které už dnes leží na ekonomické jednotce intenzivní péče. Úroveň portugalského dluhu je však podle historických ukazatelů (založených na výzkumu, který jsem prováděl s Carmen Reinhartovou) stále vysoce problematická. Při základním scénáři předpokládajícím pro nadcházející léta recesi nebo loudavý růst v kombinaci s rozpočtovými úsporami Portugalsko pravděpodobně dříve či později požádá o pomoc.