PAŘÍŽ: Resignace Oskara Lafontaina přinesla euru jen krátký oddechový čas. Jeho oslabování bude samozřejmě pokračovat. Jestliže se budou věci vyvíjet, jak se vyvíjejí, pak se euro brzy znehodnotí na úroveň menší, než je jedno euro za dolar. To je veledůležitý moment, plný symboliky: během jen několika málo krátkých měsíců po svém zrození se “silné” euro, jenž prorokovali jeho architekti, samo transformovalo v euro “slabé”.
Staré rány všeho druhu se dozajista znovu otevřou, jestliže euro padne tak brzy. Mnoho evropských komplexů z pocitu méněcennosti ve vztahu k Americe, o kterých se předpokládalo, že budou s příchodem eura navždy rozptýleny, se mohou velice snadno znova objevit. V Paříží roste přesvědčení, že Washington musí být přinucen stabilizovat směnné kursy mezi hlavními měnami, a především směnný kurs euro/dolaru.
Stačí ale nahradit euro francouzským frankem a dolar německou markou, a diskuse pojednou silně připomíná známé déja vu. A tak každého nakonec napadne stará známá pravda, že mnoho Evropanů snad úmyslně zapomíná. Stejně jako silný frank, kdysi zvaný frank-pevnost devadesátých let, neříkal, jak byla Francie doopravdy ekonomicky silná, tak i silné euro by se nemělo rovnat pojmu rostoucí moci Evropy. Směnný kurs je cenou, a nikoliv skórem posledního gemu Světového poháru. A jako jiné ceny, i euro musí někdy růst, jindy klesat, vše dle potřeb trhu.
PAŘÍŽ: Resignace Oskara Lafontaina přinesla euru jen krátký oddechový čas. Jeho oslabování bude samozřejmě pokračovat. Jestliže se budou věci vyvíjet, jak se vyvíjejí, pak se euro brzy znehodnotí na úroveň menší, než je jedno euro za dolar. To je veledůležitý moment, plný symboliky: během jen několika málo krátkých měsíců po svém zrození se “silné” euro, jenž prorokovali jeho architekti, samo transformovalo v euro “slabé”.
Staré rány všeho druhu se dozajista znovu otevřou, jestliže euro padne tak brzy. Mnoho evropských komplexů z pocitu méněcennosti ve vztahu k Americe, o kterých se předpokládalo, že budou s příchodem eura navždy rozptýleny, se mohou velice snadno znova objevit. V Paříží roste přesvědčení, že Washington musí být přinucen stabilizovat směnné kursy mezi hlavními měnami, a především směnný kurs euro/dolaru.
Stačí ale nahradit euro francouzským frankem a dolar německou markou, a diskuse pojednou silně připomíná známé déja vu. A tak každého nakonec napadne stará známá pravda, že mnoho Evropanů snad úmyslně zapomíná. Stejně jako silný frank, kdysi zvaný frank-pevnost devadesátých let, neříkal, jak byla Francie doopravdy ekonomicky silná, tak i silné euro by se nemělo rovnat pojmu rostoucí moci Evropy. Směnný kurs je cenou, a nikoliv skórem posledního gemu Světového poháru. A jako jiné ceny, i euro musí někdy růst, jindy klesat, vše dle potřeb trhu.