0

Euroamerické dluhové dilema

PALO ALTO – Zámožná Evropa a Amerika, korunní klenoty smíšených kapitalistických demokracií, tonou v deficitech a dluzích kvůli nafouknutým sociálním státům, které dnes buď existují (Evropa) nebo se na nich pracuje (Spojené státy). Zatímco se Evropa usilovně snaží zabránit finanční nákaze a Amerika se usilovně snaží snížit své rekordní schodky, jejich nebezpečná dluhová zatížení ohrožují budoucí životní úroveň a vyvíjejí tlak na domácí a mezinárodní politické instituce. Ratingové agentury hrozí dalším snižováním známek, jiní experti předpovídají konečný rozpad eura a/nebo zánik dolaru coby globální rezervní měny.

Ekonomové Ken Rogoff a Carmen Reinhartová odhadují, že poměry veřejného dluhu k HDP ve výši 90% již znamenají prudce se snižující vyhlídku růstu. Poměr řeckého dluhu k HDP přitom přesahuje 120%, v Itálii je to kolem 100% a USA jsou na úrovni 74%, přičemž ještě před pár lety vykazovaly 40% a nyní se k úrovni 90% rychle blíží. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že každé zvýšení poměru dluhu k HDP o deset procentních bodů snižuje hospodářský růst o 0,2 procentní body. Hrozí tedy riziko, že zvýšení dluhu o 40-50% HDP sníží dlouhodobý růst v některých částech západní Evropy o polovinu a v Americe o třetinu – to je zničující pokles přírůstku životní úrovně dosaženého v průběhu jedné generace.

Ještě horší je, že zátěž bankovních ztrát, která bude dříve či později socializována, a zátěž budoucích nefinancovaných nákladů na veřejné penze a zdravotnictví bývají v oficiálních údajích o dluzích často podhodnocovány. Problematické finance některých místních vlád například v USA a ve Španělsku budou navíc vyvíjet na centrální vlády tlak na poskytnutí fiskální pomoci.

Voličům ve fiskálně zodpovědných evropských zemích, jako jsou Německo a Nizozemsko, se zajídají sanace vlád, bank a držitelů dluhopisů. Američtí voliči tradičně upřednostňují menší vládu a nižší daně, než jaké upřednostňují (nebo přinejmenším tolerují) Evropané. Když se k tomu přidá přetrvávající zlost kvůli finančním sanacím, rostoucí výdaje a explodující státní dluh, pak dokonce i američtí demokraté – tedy strana, která je tradičně nakloněnější velkým výdajům – konečně mluví o snižování schodku.