KODAŇ – Až dosud se zdá, že se nejvyšší evropští představitelé zabývají především hledáním národních odpovědí na globální hospodářskou krizi. Zejména lídři „staré Evropy“ se zdráhají otevřít své pokladnice zemím „Evropy nové“. Pokud tento postoj převáží, pak existuje vážné riziko, že se evropský projekt ochromí. To nejen oddálí obnovení hospodářského růstu, ale bude to mít i strašlivé politické důsledky.
Nové členy Evropské unie z východní a střední Evropy zasáhla krize mnohem silněji než staré členské státy – kromě toho jsou psychologicky i sociálně mnohem méně připraveni nastalé situaci čelit. Mnozí z nich byli hluboce zklamáni, když nejvyšší evropští činitelé odmítli počátkem tohoto měsíce prosby o vytvoření speciálního podpůrného programu pro nové členy. Německá kancléřka Angela Merkelová měla jistě pravdu, když poukázala na skutečnost, že ke každé zemi by se mělo přistupovat podle její situace. Zároveň však měla se svými kolegy vyjádřit novým členským státům jasnější a ráznější podporu.
Když nové demokracie z bývalého východního bloku vstoupily před pouhými pěti lety do EU, byly emoce i očekávání vysoké. Až do vypuknutí krize v loňském roce představovalo rozšíření pro starou Evropu ziskový podnik: vysoká tempa růstu ve většině nové Evropy vlévala do ochabujících ekonomik staré Evropy novou energii, a to k velkému překvapení těch, kdo předpovídali, že se rozšíření stane ekonomickým balvanem na krku zavedených členských států.
KODAŇ – Až dosud se zdá, že se nejvyšší evropští představitelé zabývají především hledáním národních odpovědí na globální hospodářskou krizi. Zejména lídři „staré Evropy“ se zdráhají otevřít své pokladnice zemím „Evropy nové“. Pokud tento postoj převáží, pak existuje vážné riziko, že se evropský projekt ochromí. To nejen oddálí obnovení hospodářského růstu, ale bude to mít i strašlivé politické důsledky.
Nové členy Evropské unie z východní a střední Evropy zasáhla krize mnohem silněji než staré členské státy – kromě toho jsou psychologicky i sociálně mnohem méně připraveni nastalé situaci čelit. Mnozí z nich byli hluboce zklamáni, když nejvyšší evropští činitelé odmítli počátkem tohoto měsíce prosby o vytvoření speciálního podpůrného programu pro nové členy. Německá kancléřka Angela Merkelová měla jistě pravdu, když poukázala na skutečnost, že ke každé zemi by se mělo přistupovat podle její situace. Zároveň však měla se svými kolegy vyjádřit novým členským státům jasnější a ráznější podporu.
Když nové demokracie z bývalého východního bloku vstoupily před pouhými pěti lety do EU, byly emoce i očekávání vysoké. Až do vypuknutí krize v loňském roce představovalo rozšíření pro starou Evropu ziskový podnik: vysoká tempa růstu ve většině nové Evropy vlévala do ochabujících ekonomik staré Evropy novou energii, a to k velkému překvapení těch, kdo předpovídali, že se rozšíření stane ekonomickým balvanem na krku zavedených členských států.