4

Zelený evropský rozpočet

PAŘÍŽ – Ať se náročná jednání doprovázející evropskou politiku zdají jakkoli předvídatelná, nakonec se jim většinou podaří překvapit. Tento týden proběhne zásadní summit Evropské unie zaměřený na dojednání dohody o rozpočtu EU na roky 2014-2020, tedy takzvaném víceletém finančním rámci (VFR), a atmosféra, která jej obklopuje, je – mírně řečeno – zjitřená.

Ještě než bylo vůbec proneseno první slovo, už se Evropanům říká, že vyjednávání v Bruselu budou „nerudná“ a že se na obzoru rýsují veta jednotlivých členských států. Taková vyjádření se bohužel mohou stát sebenaplňujícím se proroctvím.

Vezměme si toto: Skupina významných firem se sídlem v různých zemích EU – kupříkladu Tesco, Shell, Barilla a Philips – naléhá, že ať už bude nakonec velikost VFR jakákoli, přinejmenším navržených 20 % výdajů v letech 2014-2020 by dohoda měla vyčlenit na zelený a nízkouhlíkový růst. Jedná se o firmy, jimž se evropské národní vlády den co den dvoří a věnují jim sluch. Když však dojde na VFR, evropští národní lídři, zdá se, bedlivě nenaslouchají. Stejně tak téměř mlčí o zjevných přínosech, jež by takové výdaje mohly mít, od Velké Británie na západě po nejnovější kandidátskou zemi EU, Chorvatsko, na východě.

Dění v síních moci sice možná 500 milionů evropských občanů nepřekvapuje, ale mělo by je silně znepokojovat. Potíž není jen ve ztrátách, k nimž by mohlo dojít za sprintu z kopce, v němž dnes mnoho národních vlád EU soupeří, ale také v manipulativně protiunijním naladění mnoha kruhů evropského tisku, který se zdá odhodlaný přinutit národní lídry k dalšímu rozpočtovému zpomalení.