Etika „biobezpečnosti“

Do věd o životě a do biolékařského výzkumu se vloudilo nové, zlověstné slovo: „biobezpečnost“. Tento termín odráží rostoucí povědomí o tom, že prudký rozvoj v těchto oborech sice znamená naději na velké přínosy, ale že znalosti, nástroje a techniky, jež tyto vědecké pokroky umožňují, lze také zneužít a způsobit záměrnou škodu.

Každá snaha se s tímto dilematem „dvojího využití“ vypořádat musí být nakonec mezinárodní, neboť biotechnologický výzkum je ryze globálním podnikem. Při zajišťování toho, aby úsilí o řízení rizik zvýšilo bezpečnost a posílilo mezinárodní spolupráci, která zabrání zhoubnému využití vědeckých pokroků, musí klíčovou úlohu sehrát mezinárodní vědecká obec.

Profesor Ronald Atlas z univerzity v Louisville a já jsme nedávno v časopise Science uveřejnili návrh Etického kodexu pro vědy o životě . S ostře protichůdnými reakcemi se setkal jak návrh, že kodex potřebujeme, tak návrh, co by mělo tvořit jeho obsah. Vědecká obec si čím dál jasněji uvědomuje, že samotná věda není bezhodnotovou činností, a že se proto volba, jaký výzkum se má provádět a jak, musí řídit etickými zásadami. Existuje však ještě skupina vědců, již toto pojetí odmítají a tvrdí, že hledání nových znalostí nesmí svazovat žádná omezení a že etické principy získávají opodstatnění až při aplikaci těchto znalostí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/PSuCkwY/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.