0

Omyl války s terorismem

Fakt, že se Izraeli nepodařilo pokořit Hizballáh, je dokladem mnoha slabin konceptu války s terorismem. Jednou z těchto slabin je skutečnost, že ačkoliv jsou cílem teroristé, oběťmi se stávají nevinní civilisté a jejich utrpení posiluje teroristickou věc.

V reakci na útoky Hizballáhu chtěl Izrael právem toto hnutí zničit a chránit se před raketovou hrozbou na vlastních hranicích. Přesto si měl dát více záležet, aby minimalizoval vedlejší ztráty. Oběti mezi civilisty a materiální škody v Libanonu obrátily muslimy i světové veřejné mínění proti němu a proměnilo členy Hizballáhu z agresorů v hrdiny odboje. Oslabení Libanonu pak ještě více ztížilo možnost udržet Hizballáh na uzdě.

Další slabinou konceptu války s terorismem je skutečnost, že spoléhá na vojenskou akci a vylučuje politické přístupy. Izrael se jednostranně stáhl z Libanonu a poté z Gazy, místo aby vyjednával o politickém urovnání s libanonskou vládou a palestinskou samosprávou. Přímým důsledkem tohoto postupu bylo posílení Hizballáhu a Hamásu. Koncept války s terorismem brání pochopení tohoto faktu, poněvadž odděluje „nás“ od „nich“ a popírá, že jejich chování mohou utvářet naše skutky.

Třetí slabinou je, že koncept války s terorismem hází do jednoho pytle odlišná politická uskupení, která používají teroristickou taktiku. Tento koncept nerozlišuje mezi Hamásem, Hizballáhem, al-Káidou nebo sunnitskými vzbouřenci a Mahdího milicemi v Iráku. Přesto je každý z těchto teroristických projevů jiný a vyžaduje odlišnou reakci. K Hamásu ani Hizballáhu nelze přistupovat jako k pouhým cílům ve válce s terorismem, protože mají hluboké kořeny ve svých společnostech; navíc i mezi nimi existují hluboké rozdíly.