Vedle škod na infrastruktuře a utrpení a smrti civilistů, jež skrývá cynický výraz "kolaterální škody," mají všechny války dopady na životní prostředí. Rozsah environmentálních škod závisí na délce války, použitých zbraních a typu terénu a ekosystému, kde se odehrává.
Konečné ekologické ztráty způsobené válkou v Iráku budou známy po skončení bojů, až bude možné na místě provést důkladné rozbory a až budou zveřejněny důvěrné informace. Díky svým zkušenostem z roku 1991, kdy jsem vedl tým OSN, který zkoumal environmentální dopady první války v Zálivu, ale můžu učinit několik počátečních postřehů.
Některé zprávy popisovaly pouštní bouře v jižní části středního Iráku v prvním týdnu války jako "seslané Alláhem proti agresorům." Ve skutečnosti je americká a britská vojska mohou mít za zlé nejspíš jen sama sobě. Vyšší pískové přesypy byly jedním z důsledků zjištěných během první války v Zálivu a po ní. Poušť v této oblasti je běžně pokryta krustou, kterou Arabové nazývají "kůží pouště." Ta se skládá z částic písku a jílu, jež se spekly horkem a sluncem.
Někdy je tato krusta natolik silná, že unese člověka, jindy ne - podobně jako tvrdá ledová krusta, která se v chladnějších podnebích vytváří na sněhu. Pod krustou jsou pískové částice volné. Narušena pásy a koly vojenských vozidel, explozemi bomb a min a vytvářenými zákopy a valy, pouštní krusta praská a jemné pískové částice pod ní jsou vystaveny větru.
Během první války v Zálivu toto vyústilo ve "valící se" pískové duny, někdy až deset metrů vysoké a několik kilometrů dlouhé, které zasypaly silnice a budovy. Jemné částice se dostaly do vzduchu a způsobovaly ekologické a zdravotní problémy na územích severovýchodní Saúdské Arábie, Kuvajtu a jihozápadního Iráku. Trvalo od pěti do deseti let, než tyto účinky odezněly.
Neobvyklá prudkost písečných bouří v Iráku je nejpravděpodobněji výsledkem téhož procesu. Následky zvýšeného pohybu písku budou zřejmě mnohem horší, než tomu bylo v Kuvajtu, kde nejsou významnější zemědělské plochy ani lesy a dopady utrpěly hlavně technické systémy a infrastruktura. V Iráku funguje rozsáhlý zemědělský sektor na velmi neúrodných půdách, kde zemědělci vedou neustálý boj proti pronikání soli a vypořádávají se s kritickým nedostatkem vody. Větrem unášený písek může v mnoha případech vychýlit rovnováhu k nestabilitě a ohrozit živobytí celých oblastí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Dalším závažným problémem je používání látek, které poškozují ozón, například halonů a freonů. Do paliv tanků a bojových letounů se přidávají halogenované látky zpomalující hoření, což způsobuje poškozování stratosférické ozónové vrstvy. Podle zpravodajů bylo v irácké válce provedeno nějakých 60 až 80 tisíc útočných letů. Tím se uvolnilo zhruba dva tisíce tun halonů, které poškozují ozón. Neviditelné bombardéry a stíhačky navíc používají freonová aditiva, která ve zplodinách snižují počet pevných částic, jež by mohly zachytit nepřátelské radary.
Zásluhou mezinárodních dohod, jako je Montrealský protokol o ochraně ozónové vrstvy, se jinak globální emise látek poškozujících ozón výrazně snížily. Emise vzniklé během války v Iráku proto mohou dosáhnout hodnoty odpovídající třem měsícům běžných globálních civilních emisí.
Hořící ropná pole byla živým obrazem - a hlavní součástí - ekologických škod způsobených první válkou v Zálivu. Oněch současných šest nebo sedm iráckých polí v plamenech je maličkostí ve srovnání se šesti stovkami ropných polí, jež hořela v Kuvajtu. Kouř nad Bagdádem pocházel hlavně ze záměrně zapálené ropy, která hořela ve strouhách a příkopech, a měl zahalovat potenciální cíle náletů. Tyto emise byly nepodstatné jak z globálního, tak regionálního hlediska, ale ropou nasáklé částice budou zřejmě mít negativní dopady na zdraví místních obyvatel a bojovníků. Příměsi kovů, které byly v ropě proto, aby mátly naváděcí systémy bomb, by mohly tyto dopady ještě zhoršovat.
Během války v Kuvajtu Iráčané odčerpali ohromné množství ropy do Perského zálivu, čímž vznikla vůbec nejrozsáhlejší ropná skvrna na světě - šlo o zhruba padesátinásobek množství, jež uniklo loni na podzim z tankeru "Prestige" poblíž španělského pobřeží. K ničemu takovému tentokrát nedošlo. Mohutné bombardování iráckého průmyslu, elektráren a infrastruktury v roce 1991 obdobně vedlo k únikům chemikálií do řek Tigridu a Eufratu. Nic srovnatelného rozsahu nebylo v této válce zmiňováno.
Během první války v Zálivu se také zjistilo, že irácké tanky a děla sovětské výroby obsahují v hydraulických soustavách polychlorované bifenyly, a to ze stejného důvodu, proč bojové letouny používají halony. Když došlo ke zničení takové vojenské techniky, například na silnici severně od města Kuvajt, tyto bifenyly vytekly do země. Rozsah ničení iráckých tanků během této války ještě není veřejnosti znám, ovšem je možné očekávat stejné znečištění půdy.
A konečně, většina munice používané ve válkách obsahuje směsi dusíku. Ať už explodují nebo ne, tyto směsi stěží budou ekologicky nezávadné a znamenají riziko jak pro ekosystémy, tak pro lidské zdraví.
Tyto předběžné úvahy postihují jen malou část myslitelných dopadů irácké války na životní prostředí. Zničená zařízení na úpravu vody a odpadních vod, použití ochuzeného uranu v protitankových střelách a kontaminace spodních vod, to vše může vést k mnoha dalším problémům.
Kvůli nedostatku informací v tuto chvíli není možné přesné hodnocení. Ovšem ať už bude v budoucnu Irák spravovat jakákoli administrativa, bude se muset připravit na nutnost vypořádat se s ekologickým dluhem - cenou za obnovu toho, co bude možné obnovit. To bude podstatný závazek do příštích let.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
For the last several years, world leaders have made big promises and laid out bold plans to mitigate the climate crisis and help the neediest countries adapt. At this year's World Bank/IMF Spring Meetings, they must demonstrate that they can fulfill these promises, rather than simply touting new ones.
think policymakers need to get four things right to shore up the credibility of the international system.
With the exception of the extreme right, no one in Israel wants to be stuck in Gaza, responsible for 2.4 million Palestinians, and facing a likely insurgency. Israel can end this war soon and save those hostages who are still alive, having demilitarized Gaza and set the stage for an alternative to Hamas.
thinks the only strategic objective that matters is close – or close enough – to being met.
China’s authorities have powerful economic-policy levers at their disposal to achieve their 5% growth target this year and put the economy on a more sustainable long-term growth path. But several trends – from the shift toward state capitalism to population aging to the loss of goodwill between Chinese and Americans – could thwart China’s ambition to join the ranks of high-income countries by mid-century.
Vedle škod na infrastruktuře a utrpení a smrti civilistů, jež skrývá cynický výraz "kolaterální škody," mají všechny války dopady na životní prostředí. Rozsah environmentálních škod závisí na délce války, použitých zbraních a typu terénu a ekosystému, kde se odehrává.
Konečné ekologické ztráty způsobené válkou v Iráku budou známy po skončení bojů, až bude možné na místě provést důkladné rozbory a až budou zveřejněny důvěrné informace. Díky svým zkušenostem z roku 1991, kdy jsem vedl tým OSN, který zkoumal environmentální dopady první války v Zálivu, ale můžu učinit několik počátečních postřehů.
Některé zprávy popisovaly pouštní bouře v jižní části středního Iráku v prvním týdnu války jako "seslané Alláhem proti agresorům." Ve skutečnosti je americká a britská vojska mohou mít za zlé nejspíš jen sama sobě. Vyšší pískové přesypy byly jedním z důsledků zjištěných během první války v Zálivu a po ní. Poušť v této oblasti je běžně pokryta krustou, kterou Arabové nazývají "kůží pouště." Ta se skládá z částic písku a jílu, jež se spekly horkem a sluncem.
Někdy je tato krusta natolik silná, že unese člověka, jindy ne - podobně jako tvrdá ledová krusta, která se v chladnějších podnebích vytváří na sněhu. Pod krustou jsou pískové částice volné. Narušena pásy a koly vojenských vozidel, explozemi bomb a min a vytvářenými zákopy a valy, pouštní krusta praská a jemné pískové částice pod ní jsou vystaveny větru.
Během první války v Zálivu toto vyústilo ve "valící se" pískové duny, někdy až deset metrů vysoké a několik kilometrů dlouhé, které zasypaly silnice a budovy. Jemné částice se dostaly do vzduchu a způsobovaly ekologické a zdravotní problémy na územích severovýchodní Saúdské Arábie, Kuvajtu a jihozápadního Iráku. Trvalo od pěti do deseti let, než tyto účinky odezněly.
Neobvyklá prudkost písečných bouří v Iráku je nejpravděpodobněji výsledkem téhož procesu. Následky zvýšeného pohybu písku budou zřejmě mnohem horší, než tomu bylo v Kuvajtu, kde nejsou významnější zemědělské plochy ani lesy a dopady utrpěly hlavně technické systémy a infrastruktura. V Iráku funguje rozsáhlý zemědělský sektor na velmi neúrodných půdách, kde zemědělci vedou neustálý boj proti pronikání soli a vypořádávají se s kritickým nedostatkem vody. Větrem unášený písek může v mnoha případech vychýlit rovnováhu k nestabilitě a ohrozit živobytí celých oblastí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Dalším závažným problémem je používání látek, které poškozují ozón, například halonů a freonů. Do paliv tanků a bojových letounů se přidávají halogenované látky zpomalující hoření, což způsobuje poškozování stratosférické ozónové vrstvy. Podle zpravodajů bylo v irácké válce provedeno nějakých 60 až 80 tisíc útočných letů. Tím se uvolnilo zhruba dva tisíce tun halonů, které poškozují ozón. Neviditelné bombardéry a stíhačky navíc používají freonová aditiva, která ve zplodinách snižují počet pevných částic, jež by mohly zachytit nepřátelské radary.
Zásluhou mezinárodních dohod, jako je Montrealský protokol o ochraně ozónové vrstvy, se jinak globální emise látek poškozujících ozón výrazně snížily. Emise vzniklé během války v Iráku proto mohou dosáhnout hodnoty odpovídající třem měsícům běžných globálních civilních emisí.
Hořící ropná pole byla živým obrazem - a hlavní součástí - ekologických škod způsobených první válkou v Zálivu. Oněch současných šest nebo sedm iráckých polí v plamenech je maličkostí ve srovnání se šesti stovkami ropných polí, jež hořela v Kuvajtu. Kouř nad Bagdádem pocházel hlavně ze záměrně zapálené ropy, která hořela ve strouhách a příkopech, a měl zahalovat potenciální cíle náletů. Tyto emise byly nepodstatné jak z globálního, tak regionálního hlediska, ale ropou nasáklé částice budou zřejmě mít negativní dopady na zdraví místních obyvatel a bojovníků. Příměsi kovů, které byly v ropě proto, aby mátly naváděcí systémy bomb, by mohly tyto dopady ještě zhoršovat.
Během války v Kuvajtu Iráčané odčerpali ohromné množství ropy do Perského zálivu, čímž vznikla vůbec nejrozsáhlejší ropná skvrna na světě - šlo o zhruba padesátinásobek množství, jež uniklo loni na podzim z tankeru "Prestige" poblíž španělského pobřeží. K ničemu takovému tentokrát nedošlo. Mohutné bombardování iráckého průmyslu, elektráren a infrastruktury v roce 1991 obdobně vedlo k únikům chemikálií do řek Tigridu a Eufratu. Nic srovnatelného rozsahu nebylo v této válce zmiňováno.
Během první války v Zálivu se také zjistilo, že irácké tanky a děla sovětské výroby obsahují v hydraulických soustavách polychlorované bifenyly, a to ze stejného důvodu, proč bojové letouny používají halony. Když došlo ke zničení takové vojenské techniky, například na silnici severně od města Kuvajt, tyto bifenyly vytekly do země. Rozsah ničení iráckých tanků během této války ještě není veřejnosti znám, ovšem je možné očekávat stejné znečištění půdy.
A konečně, většina munice používané ve válkách obsahuje směsi dusíku. Ať už explodují nebo ne, tyto směsi stěží budou ekologicky nezávadné a znamenají riziko jak pro ekosystémy, tak pro lidské zdraví.
Tyto předběžné úvahy postihují jen malou část myslitelných dopadů irácké války na životní prostředí. Zničená zařízení na úpravu vody a odpadních vod, použití ochuzeného uranu v protitankových střelách a kontaminace spodních vod, to vše může vést k mnoha dalším problémům.
Kvůli nedostatku informací v tuto chvíli není možné přesné hodnocení. Ovšem ať už bude v budoucnu Irák spravovat jakákoli administrativa, bude se muset připravit na nutnost vypořádat se s ekologickým dluhem - cenou za obnovu toho, co bude možné obnovit. To bude podstatný závazek do příštích let.