0

Podnikající vysoké skolství

Vysoké skoly mají odedávna významný podíl na ekonomickém rozvoji. Poskytují odbornost, výuku, myslení a základní výzkum, které pro svůj pokrok a růst potřebuje každá země. Jak přímo by se ale akademická instituce měla zapojit do výdělečné činnosti? Začne-li podnikat nebo podporovat podnikání svých studentů nebo učitelů, riskovala by tím podkopání své tradiční nezávislosti? Prohřesila by se vůči otevřené výměně názorů?

Akademický výzkum se v posledních dvaceti letech stává výdělečným podnikem ve stále více zemích. Podle Association of University Technology Managers vzniklo v roce 2000 nejméně 300 firem, jejichž předmětem podnikání je objev některé americké univerzity. Původně americký model z roku 1980, kdy americký Kongres postoupil univerzitám práva dusevního vlastnictví na výsledky federálně financovaného akademického výzkumu, se rozsířil do tak rozličných zemí jako Velká Británie, Svédsko či Zambie.

Ziskově orientovaná akademická věda se nevyhnutelně stala řízeným procesem, jemuž napomáhají univerzitní střediska pro přenos technologií do praxe, podnikatelská centra a tzv. líhně. Učitelé si zakládají soukromé firmy, v nichž často pracují studenti a personál skoly, a přitom si drží svá akademická místa. Univerzity investují do právně nezávislých firem - tzv. líhní -, které nejčastěji působí v oblasti molekulární biologie, informatiky, kombinatorické chemii a dalsích odvětvích.

Odpůrci tohoto stavu tvrdí, že uplatňování vlastnických práv na akademický výzkum je střetem zájmů, podobně jako když státní úředník používá svou kancelář pro soukromou výdělečnou činnost nebo jako právník, který zastupuje obě strany soudního sporu. Akademičtí vědci by proto měli buď svůj výzkum otevřeně publikovat, anebo před realizací svých komerčních zájmů opustit univerzitu. Podobně by rovněž univerzity, které je zaměstnávají, měly přenechat vývoj samotného produktu existujícím společnostem.