Makroekonomické novinky ze Spojených států nám čtvrtletí za čtvrtletím přinášejí totéž poselství: dosahuje-li růst reálného HDP trvalého tempa 3% za rok, na zvýšení úrovně americké zaměstnanosti to nestačí. Na posílení podílu těch dospělých Američanů, kteří mají práci, není dostatečné ani 4% trvalé roční tempo růstu reálného HDP. Fundamentální tempo růstu produktivity práce v USA, které jsme v začátcích Clintonovy administrativy zafixovali na 1,2% ročně a během boomu konce 90. let na 2% až 2,5% ročně, se nyní zdá ještě vyšší: je čím dál těžší držet předpokládaný trend růstu produktivity práce pod 3% za rok.
Jak dlouho bude tento boom růstu produktivity přetrvávat, se lze jen dohadovat: optimisté poukazují na skutečnost, že za revolucí informačních technologií na svou chvíli čeká biotechnologická revoluce a ještě za ní se rýsuje nanotechnologická revoluce. Jestliže takové zdokonalování produktivity skutečně vytrvá, vyhlídky, jež to otevírá, jsou ohromující: Amerika ode dneška za 50 let, kde si lidé pracující na plný úvazek nevydělají průměrně 40 tisíc USD za rok, nýbrž ekvivalent dnešních 160 tisíc USD za rok.
Spojené státy jsou na jednom pólu světového hospodářství. Čína - přes svůj hospodářský zázrak od doby, co se Teng Siao-pching vydal na svou jižní výpravu - je na druhém. Čínská produktivita práce dnes však roste zhruba o 6% ročně. Jestliže toto tempo lze udržet - a jestliže se čínské hospodářství integruje a zůstane natolik jednotným, abychom mohli mluvit o jednom celku - čínská produktivita práce bude srovnatelná s produktivitou dnešní Ameriky ještě před rokem 2050. A Indie? Udrží-li se tempo růstu posledních patnácti let a Indie zůstane jednotná, bude v roce 2050 co do produktivity práce srovnatelná s dnešním Španělskem.
Makroekonomické novinky ze Spojených států nám čtvrtletí za čtvrtletím přinášejí totéž poselství: dosahuje-li růst reálného HDP trvalého tempa 3% za rok, na zvýšení úrovně americké zaměstnanosti to nestačí. Na posílení podílu těch dospělých Američanů, kteří mají práci, není dostatečné ani 4% trvalé roční tempo růstu reálného HDP. Fundamentální tempo růstu produktivity práce v USA, které jsme v začátcích Clintonovy administrativy zafixovali na 1,2% ročně a během boomu konce 90. let na 2% až 2,5% ročně, se nyní zdá ještě vyšší: je čím dál těžší držet předpokládaný trend růstu produktivity práce pod 3% za rok.
Jak dlouho bude tento boom růstu produktivity přetrvávat, se lze jen dohadovat: optimisté poukazují na skutečnost, že za revolucí informačních technologií na svou chvíli čeká biotechnologická revoluce a ještě za ní se rýsuje nanotechnologická revoluce. Jestliže takové zdokonalování produktivity skutečně vytrvá, vyhlídky, jež to otevírá, jsou ohromující: Amerika ode dneška za 50 let, kde si lidé pracující na plný úvazek nevydělají průměrně 40 tisíc USD za rok, nýbrž ekvivalent dnešních 160 tisíc USD za rok.
Spojené státy jsou na jednom pólu světového hospodářství. Čína - přes svůj hospodářský zázrak od doby, co se Teng Siao-pching vydal na svou jižní výpravu - je na druhém. Čínská produktivita práce dnes však roste zhruba o 6% ročně. Jestliže toto tempo lze udržet - a jestliže se čínské hospodářství integruje a zůstane natolik jednotným, abychom mohli mluvit o jednom celku - čínská produktivita práce bude srovnatelná s produktivitou dnešní Ameriky ještě před rokem 2050. A Indie? Udrží-li se tempo růstu posledních patnácti let a Indie zůstane jednotná, bude v roce 2050 co do produktivity práce srovnatelná s dnešním Španělskem.