Konec vlastizrady (nebo začátek?)

Řečeno s Tolstojem, lidé loajální vůči své vlasti jsou stejně věrní. Bojují v armádách, platí daně, volí. Každý neloajální člověk se pak svým způsobem stává zrádcem.

Vezměme poválečné události v Americe a Německu. Ve Spojených státech nebyl od konce 2. světové války stíhán jediný vlastizrádce a Německo zločin vlastizrady v jejím tradičním smyslu zrušilo a ponechalo si jen obecnější zločin rozvracení republiky, který má vládu chránit před nedemokratickými silami.

Podívejme se také na postkomunistické země, kde se schyluje k nové vlně procesů s vlastizrádci. Stíhání dvou osmasedmdesátiletých veteránů sovětské invaze z osmašedesátého roku Milouše Jakeše a Jozefa Lenárta v Česku a více než čtyřletý proces s ruským námořním důstojníkem Grigorijem Paskem ve Vladivostoku svědčí o raných fázích cyklu, kdy ublížené státy reagují na vnímanou zradu obviněním z vlastizrady.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/DNikE63/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.