Calculator  macro

Konec nového normálu?

WASHINGTON – Právě když představu, že se západní ekonomiky usazují do „nového normálu“ nízkého růstu, přijal hlavní proud, začaly se objevovat pochybnosti o její další relevanci. Svět možná míří spíš k ekonomické a finanční křižovatce a směr, kterým se vydá, bude záviset na klíčových politických rozhodnutích.

The Year Ahead 2018

The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

Order now

V prvních dnech roku 2009 neměl „nový normál“ v hledáčku téměř nikdo. Samozřejmě, globální finanční krize, která propukla několik měsíců před tím, vyvolala rozvrat ve světovém hospodářství a způsobila smrštění výstupu, vzestup nezaměstnanosti a kolaps obchodu. Narušení funkčnosti bylo zjevné i v těch nejstabilnějších a nejdůmyslnějších segmentech finančních trhů.

Většinu lidí však instinkt vedl k výkladu šoku jako dočasného a vratného vychýlení – výkyvu ve tvaru V, charakteristického strmým propadem a svižným zotavením. Vždyť krize neměla kořeny v zemích rozvíjejících se trhů, kde převažují strukturální a sekulární síly, nýbrž ve vyspělých ekonomikách, které jsou zvyklé hospodářské cykly vyrovnávat.

Někteří pozorovatelé už si ale všímali známek toho, že tento šok se projeví jako závažnější a vyspělé ekonomiky se ocitnou v pasti frustrující a neobvyklé trajektorie dlouhodobě nízkého růstu. V květnu 2009 jsme s kolegy z PIMCO tuto hypotézu, pod názvem „nový normál,“ představili veřejnosti.

Našemu pojetí se v akademických a politických kruzích dostalo dosti ledového přijetí – což byla pochopitelná reakce, vzhledem k silnému návyku přemýšlet a jednat cyklicky. Málokdo byl připraven připustit, že vyspělé ekonomiky vsadily krk na chybný růstový model, natož že by u rozvíjejících se ekonomik měly hledat poučení ohledně strukturálních překážek růstu, včetně dluhových převisů a přílišných nerovností.

Jenže ekonomika se neodrážela zpět. Právě naopak, nejenže roky přetrvává pomalý růst a vysoká nezaměstnanost, ale zhoršila se i trojkombinace nerovností (příjmů, bohatství a příležitostí). Důsledky přesáhly ekonomiku a finančnictví a napjaly regionální politická uspořádání, vyostřily kazy ve fungování národní politiky a přiživily vzestup stran a hnutí zaměřených proti zavedeným pořádkům.

Čekání na oživení ve tvaru V bylo čím dál těžší ospravedlnit, a tak si „nový normál“ konečně získal všeobecné uznání. Dostal přitom několik nových nálepek. Generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová varovala v říjnu 2014, že vyspělé ekonomiky čelí „nové prostřednosti“. Bývalý ministr financí USA Larry Summers předpověděl éru „sekulární stagnace“.

Dnes už není neobvyklé říct, že by Západ mohl po neobvykle vleklou dobu vězet v poloze ustálené na nízké růstové úrovni. Jak ovšem vysvětluji ve své nové knize The Only Game in Town s podtitulem Centrální banky, nestabilita a jak předejít dalšímu kolapsu, tento ustálený stav rozhoupávají vnitřní pnutí a nesoulady, společně s nadměrným spoléháním na měnovou politiku.

Za situace, kdy rostou finanční bubliny, proměňuje se podstata finančního rizika, zhoršuje se nerovnost a nadále získávají na síle netradiční – a v některých případech extrémní – politické síly, zklidňující vliv nekonvenční měnové politiky se napíná až k prasknutí. Vyhlídka, že takové politiky udrží motory ekonomiky v chodu, byť jen na nízkých obrátkách, se jeví čím dál matnější. Spíš se zdá, že světová ekonomika míří k další křižovatce, na niž dospěje, očekávám, během příštích tří let.

Nemusí to být špatná věc. Pustí-li se tvůrci politik do realizace komplexnější reakce, dokážou své ekonomiky dostat na stabilnější a úspěšnější stezku vysokého inkluzivního růstu, klesající nerovnosti a opravdové finanční stability. Taková politická reakce by musela zahrnovat prorůstové strukturální reformy (například vyšší infrastrukturní investice, důkladnou revizi daní a vybavení pracovních sil novými nástroji), pohotovější fiskální politiku, úlevu pro ohniska předluženosti a lepší globální koordinaci. Společně s technologickými inovacemi a nasazením nevyužitých firemních peněz by to mohlo uvolnit produktivní kapacitu, zajistit rychlejší a inkluzivnější růst a zároveň potvrdit ceny aktiv, které jsou dnes uměle zvýšené.

Alternativní cesta, na niž by svět vytlačila pokračující politická dysfunkčnost, vede přes houštinu provinčních a nekoordinovaných politik k ekonomické recesi, vyšší nerovnosti a vážné finanční nestabilitě. Kromě škod na ekonomickém blahobytu generace současné i budoucích by takový výsledek podkopal sociální a politickou soudržnost.

Na kterou z těchto dvou cest se svět vydá, není nijak předurčeno. Za současného stavu je skutečně frustrujícím způsobem nemožné volbu předvídat. Nadcházející měsíce, během nichž budou tvůrci politik vystaveni sílící finanční volatilitě, nám však napoví, jak se věci vyvinou.

Existuje naděje, že ukážou na systematičtější – a tedy efektivnější – politický přístup. Existuje ale také obava, že se politikám odklon od nadměrného spoléhání na centrální banky nepodaří a začnou se ohlížet za novým normálem, se všemi jeho omezeními a frustracemi, jako za obdobím relativního klidu a blahobytu.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/zn2jaKJ/cs;
  1. An employee works at a chemical fiber weaving company VCG/Getty Images

    China in the Lead?

    For four decades, China has achieved unprecedented economic growth under a centralized, authoritarian political system, far outpacing growth in the Western liberal democracies. So, is Chinese President Xi Jinping right to double down on authoritarianism, and is the “China model” truly a viable rival to Western-style democratic capitalism?

  2. The assembly line at Ford Bill Pugliano/Getty Images

    Whither the Multilateral Trading System?

    The global economy today is dominated by three major players – China, the EU, and the US – with roughly equal trading volumes and limited incentive to fight for the rules-based global trading system. With cooperation unlikely, the world should prepare itself for the erosion of the World Trade Organization.

  3. Donald Trump Saul Loeb/Getty Images

    The Globalization of Our Discontent

    Globalization, which was supposed to benefit developed and developing countries alike, is now reviled almost everywhere, as the political backlash in Europe and the US has shown. The challenge is to minimize the risk that the backlash will intensify, and that starts by understanding – and avoiding – past mistakes.

  4. A general view of the Corn Market in the City of Manchester Christopher Furlong/Getty Images

    A Better British Story

    Despite all of the doom and gloom over the United Kingdom's impending withdrawal from the European Union, key manufacturing indicators are at their highest levels in four years, and the mood for investment may be improving. While parts of the UK are certainly weakening economically, others may finally be overcoming longstanding challenges.

  5. UK supermarket Waring Abbott/Getty Images

    The UK’s Multilateral Trade Future

    With Brexit looming, the UK has no choice but to redesign its future trading relationships. As a major producer of sophisticated components, its long-term trade strategy should focus on gaining deep and unfettered access to integrated cross-border supply chains – and that means adopting a multilateral approach.

  6. The Year Ahead 2018

    The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

    Order now