0

Konec konce dějin

V novověku existovaly liberální státy vždy společně s mnoha druhy tyranie. V moderním světě tudíž existovalo také mnoho hospodářských systémů - mnoho odrůd kapitalismu, plánovaných a řízených ekonomik a celá škála hybridních, nesnadno klasifikovatelných ekonomických soustav.

Diplomacie a mezinárodní právo se s různými režimy postupem času vyrovnalo. Globální politiku však po celé 20. století určoval projekt sjednocení světa v rámci jediného režimu. Pokud šlo o marxistickou ideologii, byl dlouhodobým cílem sovětského režimu světový komunismus. Celý svět měl být jedinou socialistickou ekonomikou, spravovanou vládami, jež měly být všude stejné.

Tento marxistický projekt dnes většina lidí považuje - a správně - za utopický. Avšak ani poté, co jakožto síla ze světové politiky vymizel, nedokázal svět přijmout různorodost politických systémů. S pádem komunismu jsme se podle Francise Fukuyamy ocitli na "konci dějin", tedy v době, kdy se naopak západní vlády mohly začít věnovat sjednocování mezinárodního systému do jednotného režimu, založeného tentokrát na volném trhu a demokratické vládě. Ovšem tento projekt je stejně utopický, jako byl dříve marxismus, a vše navíc nasvědčuje tomu, že bude ještě kratšího trvání než Sovětský svaz.

Pro pád sovětského bloku existuje řada důvodů, ale na rozdíl od tradičního chápání nepatřily k hlavním příčinám ekonomické nedostatky. Sovětský blok se rozpadl proto, že už si nevěděl rady s národním disentem v Polsku a v pobaltských republikách, a obecněji vzato proto, že jediný hospodářský a politický systém nedokázal vyhovět potřebám diametrálně odlišných společností a národů.