man at porthole piola666/Getty Images

Kam se poděla bezpečná útočiště?

SANTA BARBARA – Akcie se propadají, volatilita směnných kurzů stoupá a politická rizika se vyostřují. Finanční trhy po celém světě vjely na hrbolatý terén. V řadách mezinárodních investorů v takových časech obvykle narůstá opatrnost a dávají přednost bezpečnosti před výnosy, takže peníze prchají do „bezpečných útočišť“, která dokážou v dostatečném rozsahu poskytnout zajištěná, likvidní aktiva investiční třídy. Dnes však žádná zřejmá bezpečná útočiště nejsou. Co paměť sahá, investorům poprvé chybí klidný přístav, kde se mohou skrýt před bouří.

Bezpečným útočištěm par excellence v minulosti byly Spojené státy, skrze státní dluhopisy opřené o „plnou důvěru a uznání“ vlády USA. Jak v roce 2012 uvedl jeden investiční stratég: „Když mají lidé strach, všechny cesty vedou k dluhopisům USA.“

Dobrý příklad nabízí prasknutí americké realitní bubliny v roce 2007. Nikdo nepochyboval, že epicentrem globální finanční krize byly USA. Kapitál ale odtud neprchal, naopak se do USA valil. V posledních třech měsících roku 2008 čisté nákupy aktiv USA dosáhly půl bilionu dolarů – trojnásobku úhrnu za předchozích devět měsíců.

Jistěže, tento zájem o dolar vycházel zčásti z faktu, že zahraniční banky a institucionální investoři potřebovali americkou měnu k pokrytí vlastní potřeby poté, co se zadrhly mezibankovní a ostatní velkoobchodní krátkodobé trhy. Stěží to však byl jediný důvod, proč se správci portfolií hrnuli do USA. Značný díl zvýšené poptávky pramenil z čirého strachu. V době, kdy nikdo nevěděl, jak zle se situace může vyvinout, byly USA všeobecně považovány za nejbezpečnější sázku.

To však bylo před příchodem amerického prezidenta Donalda Trumpa, jemuž se podařilo důvěru v dolar v nebývalé míře podlomit. Kromě odklonu od jakékoli představy fiskální zodpovědnosti strávil Trump první dva roky ve funkci napadáním mezinárodních institucí a vyvoláváním šarvátek s americkými spojenci.

Ovšemže, důvěra v dolar utrpěla ránu už před Trumpem, když agentura Standard & Poor’s v roce 2011 o stupínek snížila rating cenných papírů USA v reakci na situaci blízkou zadrhnutí chodu federálních institucí. Tuto epizodu vyvolala rozmíška mezi tehdejším prezidentem Barackem Obamou a republikánskými kongresmany nad rutinním návrhem na zvýšení federálního dluhového stropu.

Subscribe to PS Digital
PS_Digital_1333x1000_Intro-Offer1

Subscribe to PS Digital

Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.

Subscribe Now

Dnes však mají investoři ještě větší důvod obávat se o úvěrový rating americké vlády. Jen v roce 2018 se federální vláda zadrhla třikrát a v částečném „shutdownu“ zůstává dodnes, kvůli Trumpovu požadavku na finanční prostředky k vybudování „velké, nádherné“ zdi na hranici s Mexikem.

Kam mohou investoři jít, když ne do USA? Logickou alternativou by se mohla zdát eurozóna. Po dolaru je světově nejpoužívanější měnou právě euro. A kapitálové trhy 19 členských států eurozóny se v součtu velikostně blíží americkému trhu. Jenže Evropa má své vlastní těžkosti. Hospodářský růst zpomaluje, zejména v Německu, a na obzoru se rýsuje bankovní krize v Itálii – čtvrté největší ekonomice eurozóny.

Ještě horší je nejistota ohledně brexitu, který by se mohl projevit jako velice rozvratný, pokud se Spojené království z Evropské unie katapultuje bez rozvodové dohody. Netřeba dodávat, že jako bezpečné útočiště lze vyloučit i Británii, přinejmenším než se vyřeší fiasko s brexitem.

Co švýcarský Frank? Jeho přitažlivé rysy jsou sice zřejmé, ale švýcarské finanční trhy jsou na to, aby posloužily jako adekvátní náhrada USA, prostě příliš malé.

Zůstává tedy Japonsko. S tamní hojnou nabídkou státních dluhopisů se jedná o největší jednotný trh s veřejným dluhem mimo USA. Otázka pro správce portfolií však tkví v tom, zda je opravdu bezpečné investovat do země, kde vládní dluh přesahuje 230 % HDP.

Pro srovnání uveďme, že v USA je poměr veřejného dluhu k HDP kolem 88 % a že ani v sužované Itálii nepřesahuje 130%. Pravda, trh s japonským vládním dluhem je stabilnější než většina ostatních, jelikož velkou část drží domácí střadatelé (je tedy bezpečně schovaný pod matrací). Japonsko je ale stárnoucí země s ekonomikou, která už čtvrt století téměř stagnuje. Investoři udělají dobře, budou-li si klást otázku, kde najde prostředky k další obsluze svého obřího dluhového převisu.

Dále je tu Čína a její třetí největší národní trh s veřejným dluhem na světě. Nabídka aktiv v Číně je dozajista bohatá. Čínský trh je ale tak přísně řízený, že je v podstatě opakem bezpečného útočiště. Bude ještě dlouho trvat, než globální investoři začnou alespoň uvažovat o tom, že by do čínských cenných papírů mohli vložit větší důvěru.

Ve světě, kde bezpečných přístavů začíná být jako šafránu, budou investoři čím dál nervóznější. Při sebemenší známce nebezpečí budou mít tendenci přesouvat prostředky, což podstatně zvýší volatilitu trhů. Nynější hrbolatý terén pravděpodobně přetrvá.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/ACdSKEYcs