0

Konec druhé ruské revoluce

MOSKVA: Každá revoluce dříve nebo později skončí. Lidé jsou znechuceni zločinem a nejistotou a začínají toužit po „zákonu a pořádku“. V této chvíli společnost buď podlehne diktatuře anebo vytvoří nový sociální dohodu, která přijme za své klíčové výsledky revoluce.

Ruská revoluce 90. let očividně vstoupila do fáze stabilizace: široká veřejnost přijímá tržní hospodářství a soukromé vlastnictví a období chabé autority státu a slabé vlády ustupuje posilování státní moci spolu s tím, jak vyčerpaná společnost dává dnešním vládcům větší prostor pro jejich politické manévry.

Existuje teď tedy skutečná možnost nové společensko-politické dohody. Zásadní otázka nicméně zůstává: jakým způsobem dnešní ruští vládcové použijí své posílené moci a svobody k manévrování? Jsou v pozici, že mohou dělat konstruktivní politiku a věnovat se příliš dlouho zanedbávaným problémům. Je však nebezpečí, že tato posílená moc dá vzniknout nedemokratickému režimu – že období stabilizace vystřídá autoritativní režim.

Naděje je v tom, že tržní ekonomiku už nikdo vážně nezpochybňuje. Boj o přerozdělování majetku a diskuse o podobě tržní ekonomiky pochopitelně pokračují, ale tržní hospodářství v Rusku je dnes pro všechny už každopádně skutečností. Primakovova vláda, která nastoupila do úřadu v roce 1998, spoléhala na komunistickou většinu v Dumě, a přesto si nedovolila odstranit byť i jedinou tržní instituci. Zdá se, že v této otázce bylo dosaženo shody.