Konec fyziky?

Když padl komunismus, mluvilo se o konci dějin. Nyní mnozí lidé v podobném duchu hovoří o konci fyziky. Říkají, že všechny elementární jevy jsou vysvětleny, všechny velké otázky zodpovězeny. Další dodávají, že některé významné skutečnosti sice zbývá zodpovědět, ale ty že jsou v podstatě abstraktní a tudíž nepodstatné pro lidské ambice. Stojí tedy před fyziky ještě vůbec nějaké naléhavé problémy, anebo by měli s nadhledem přijmout konec své vědy?

Pochybnosti o budoucnosti fyziky nejsou nové. Už v roce 1890 některé významné osobnosti, ohlížejíce se za stoletími úspěšné aplikace Newtonovy mechaniky a Faradayova a Maxwellova elektromagnetismu, prohlašovaly, že fyzika se jako věda blíží ke svému konci. Ovšem následujících deset let jim nedalo za pravdu. Radioaktivita, rentgenové záření a objev elektronu otevřely zcela nový, dosud neznámý svět. Nedlouho poté pak fyzika dospěla ke dvěma revolučním pilířům 20. století: kvantové mechanice a k dalšímu z klíčových Einsteinových příspěvků moderní vědě, teorii relativity.

Dostane tedy lidská arogance opět na frak? Abychom pochopili, kam se ještě fyzika může dostat, musíme nejprve znát, jak daleko se už dostala. Fyzika vznikla v 16. století jako kvantitativní, matematicky podložená soustava zákonů, s jejichž pomocí mohli lidé lépe pochopit neživý svět. Záhady, nad nimiž naši předkové stáli v úžasu, nahradil stále stručnější soubor pravidel, jimiž se dal kvantitativně vysvětlit například let náboje, pád jablka ze stromu, dráha měsíce či planet naší Sluneční soustavy.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/d2qwwYK/cs;