Konec fiskální svrchovanosti v Evropě

MILÁN – Nebožtík Milton Friedman prohlásil, že společnou měnu – tedy měnovou unii – nelze udržet bez hluboké hospodářské a politické unie. Měl tím na mysli otevřenou ekonomiku, která zajišťuje volný pohyb zboží, pracovních sil a kapitálu, spojenou s disciplinovaným centrálním fiskálním úřadem a silnou centrální bankou. Dva posledně jmenované orgány jsou pilíři silné měny. Pracují v tandemu. Ostatní součásti ale nejsou o nic méně důležité.

Eurozóna, zápolící v současnosti s fiskální nevyvážeností a rizikem svrchovaného zadlužení, má sice silnou a nezávislou centrální banku, ale fiskálně je roztříštěná a politicky jen zčásti sjednocená.

Na scénu vstoupila Maastrichtská smlouva, která teoreticky vynucuje fiskální kázeň, neboť zavádí meze vládních deficitů a hladin zadlužení – zřetelně jde o konstrukci vybudovanou tak, aby zamezovala parazitování na fiskální disciplině ostatních. Záměrem Maastrichtské smlouvy tedy bylo předejít situaci, jakou dnes vidíme v Řecku.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/NKajQ9q/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.