0

Státní převrat Arnolda Schwarzeneggera

Nahrazení guvernéra, kterého si znovu zvolili teprve před rokem, Arnoldem Schwarzeneggerem, muselo být pro kalifornské voliče obrovským - byť trestuhodným - potěšením. Někteří opoziční činitelé v Německu by s bezmeznou radostí provedli totéž kancléři Gerhardu Schröderovi, avšak (zatím!) nenašli filmovou hvězdu, která by jej mohla nahradit.

S podobnou neoblíbeností se nedlouho po svém zvolení setkalo několik dalších evropských vlád. Mimo Evropu se tato situace týká i donedávna opěvovaného brazilského prezidenta Luise Inacia da Silvy zvaného ,,Lula", nemluvě o mexickém prezidentovi Vicentem Foxovi a jihokorejském prezidentovi Ro Mu-hjonovi - druhý jmenovaný dokonce vyzval k referendu, jež by mělo pomoci zastavit jeho klesající popularitu.

Jak se zdá, volební úspěch v dnešní době vyprchává rychle. Měly by tedy proceduru odvolávání přijmout všechny země, aby si zachovaly legitimitu vládnutí?

Rozhodně ne. Demokracie tkví slovy filozofa Karla Poppera ve schopnosti odstavit lidi od moci bez násilí; v tomto smyslu jde tedy o metodu pokusu a omylu. Vůdci však musí dostat příležitost vládnout. Potřebují mít příležitost dopustit se chyb a pak se z nich poučit a odčinit je - za předpokladu, že jejich rozhodnutí nepostihují samotné základy demokratického uspořádání. Metoda pokusu a omylu v sobě zahrnuje i možnost chybovat, než se o něco pokusíme znovu.