0

Koncovka egyptské partie

PRINCETON – Může nám dlouhá historie Egypta pomoci pochopit povstání, které probíhá v Káhiře a už se označuje za revoluci, a napovědět, jak by mohlo dopadnout? Věřím, že ano. Ostatně demonstrace milionů lidí požadujících konec vlády prezidenta Husního Mubáraka a jeho Národně demokratické strany (NDS) nejsou v zemi bezprecedentním jevem.

Egyptské dějiny oplývají mocnými a proslulými vládci (od Ramesse II ve faraonských dobách přes Saladina, Muhammada Alího, Napoleona Bonaparta, Lorda Cromera až po egyptské vojenské trio složené z Gamála Abdala Násira, Anvara Sadata a Mubáraka). To naznačuje, že byť Egypťané nemusí nutně vládu pevné ruky preferovat, jsou s ní dokonale sžiti a mohou ji dokonce považovat za nezbytnou.

Ovšemže lidové vzpoury nejsou v Egyptě ničím novým. V roce 1798 zástupy povstaly proti Napoleonovým francouzským silám, v letech 1881-1882 proti monarchii, v letech 1919 a 1952 proti britské nadvládě, roku 1977 proti Sadatovi a v roce 1986 proti Mubárakovi. Tato povstání byla potlačena, často brutálně, nejprve zahraničními vojsky (francouzskou armádou roku 1798 a britskými vojáky v letech 1882 a 1919), nověji egyptskou armádou.

Bohužel, třebaže rozzlobení demonstranti občas přinutili nechtěné vládce k odchodu, nedokázali tyrany nahradit vládami, které by ctily přání veřejnosti. Přeruší se teď tato dlouhá historie autoritářského vládnutí?