Mýtus o vzdělávání

Všichni víme, že vyšší vzdělání je dobrá věc, obzvláště pro naši ekonomickou budoucnost. Právě proto si mnoho zejména evropských zemí stanovilo číselné cíle, jimiž se řídí jejich školská politika: například padesátiprocentní účast na nástavbovém a vysokém školství ve Velké Británii či ve Švédsku nebo osmdesátiprocentní účast na bakalářském studiu ve Francii. Velkou ideou kancléře Schrödera na vyřešení německých hospodářských obtíží je samozřejmě také vzdělání: včetně vytvoření ještě většího počtu vysokoškoláků v systému, který má co dělat, aby zvládl ty současné.

Vlády spatřují svůj hlavní úkol v zajištění hospodářské prosperity a vzdělání chápou jako nezbytný a spolehlivý prostředek k dosažení tohoto cíle. Je tomu však opravdu tak?

Tvrdí se nám, že země se „znalostní ekonomikou“ potřebuje stále více absolventů a formálně kvalifikovaných lidí, aby zůstala konkurenceschopnou. Pouhé vzdělání však nezajišťuje hospodářský růst takovým způsobem, v jaký naši politici – a podnikatelé – věří: vyšší vzdělání na vstupu neznamená vyšší růst na výstupu. A co je ještě horší, vzdělávací strategie, které se odvozují od současných názorů, mají vážné negativní dopady na příležitosti pro mladé lidi a kvalitu samotného vzdělávacího procesu.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/mh2XvAm/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.