Všichni víme, že vyšší vzdělání je dobrá věc, obzvláště pro naši ekonomickou budoucnost. Právě proto si mnoho zejména evropských zemí stanovilo číselné cíle, jimiž se řídí jejich školská politika: například padesátiprocentní účast na nástavbovém a vysokém školství ve Velké Británii či ve Švédsku nebo osmdesátiprocentní účast na bakalářském studiu ve Francii. Velkou ideou kancléře Schrödera na vyřešení německých hospodářských obtíží je samozřejmě také vzdělání: včetně vytvoření ještě většího počtu vysokoškoláků v systému, který má co dělat, aby zvládl ty současné.
Vlády spatřují svůj hlavní úkol v zajištění hospodářské prosperity a vzdělání chápou jako nezbytný a spolehlivý prostředek k dosažení tohoto cíle. Je tomu však opravdu tak?
Tvrdí se nám, že země se „znalostní ekonomikou“ potřebuje stále více absolventů a formálně kvalifikovaných lidí, aby zůstala konkurenceschopnou. Pouhé vzdělání však nezajišťuje hospodářský růst takovým způsobem, v jaký naši politici – a podnikatelé – věří: vyšší vzdělání na vstupu neznamená vyšší růst na výstupu. A co je ještě horší, vzdělávací strategie, které se odvozují od současných názorů, mají vážné negativní dopady na příležitosti pro mladé lidi a kvalitu samotného vzdělávacího procesu.
Všichni víme, že vyšší vzdělání je dobrá věc, obzvláště pro naši ekonomickou budoucnost. Právě proto si mnoho zejména evropských zemí stanovilo číselné cíle, jimiž se řídí jejich školská politika: například padesátiprocentní účast na nástavbovém a vysokém školství ve Velké Británii či ve Švédsku nebo osmdesátiprocentní účast na bakalářském studiu ve Francii. Velkou ideou kancléře Schrödera na vyřešení německých hospodářských obtíží je samozřejmě také vzdělání: včetně vytvoření ještě většího počtu vysokoškoláků v systému, který má co dělat, aby zvládl ty současné.
Vlády spatřují svůj hlavní úkol v zajištění hospodářské prosperity a vzdělání chápou jako nezbytný a spolehlivý prostředek k dosažení tohoto cíle. Je tomu však opravdu tak?
Tvrdí se nám, že země se „znalostní ekonomikou“ potřebuje stále více absolventů a formálně kvalifikovaných lidí, aby zůstala konkurenceschopnou. Pouhé vzdělání však nezajišťuje hospodářský růst takovým způsobem, v jaký naši politici – a podnikatelé – věří: vyšší vzdělání na vstupu neznamená vyšší růst na výstupu. A co je ještě horší, vzdělávací strategie, které se odvozují od současných názorů, mají vážné negativní dopady na příležitosti pro mladé lidi a kvalitu samotného vzdělávacího procesu.