Mýtus o vzdělávání

Všichni víme, že vyšší vzdělání je dobrá věc, obzvláště pro naši ekonomickou budoucnost. Právě proto si mnoho zejména evropských zemí stanovilo číselné cíle, jimiž se řídí jejich školská politika: například padesátiprocentní účast na nástavbovém a vysokém školství ve Velké Británii či ve Švédsku nebo osmdesátiprocentní účast na bakalářském studiu ve Francii. Velkou ideou kancléře Schrödera na vyřešení německých hospodářských obtíží je samozřejmě také vzdělání: včetně vytvoření ještě většího počtu vysokoškoláků v systému, který má co dělat, aby zvládl ty současné.

Vlády spatřují svůj hlavní úkol v zajištění hospodářské prosperity a vzdělání chápou jako nezbytný a spolehlivý prostředek k dosažení tohoto cíle. Je tomu však opravdu tak?

Tvrdí se nám, že země se „znalostní ekonomikou“ potřebuje stále více absolventů a formálně kvalifikovaných lidí, aby zůstala konkurenceschopnou. Pouhé vzdělání však nezajišťuje hospodářský růst takovým způsobem, v jaký naši politici – a podnikatelé – věří: vyšší vzdělání na vstupu neznamená vyšší růst na výstupu. A co je ještě horší, vzdělávací strategie, které se odvozují od současných názorů, mají vážné negativní dopady na příležitosti pro mladé lidi a kvalitu samotného vzdělávacího procesu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/mh2XvAm/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.