Ekonomika strachu

Světová ekonomika jako by kráčela po vodě a odbývala pokrčením ramen raketový růst cen ropy, politické ochromení v Evropě, neudržitelné půjčování Spojených států i rekordní ceny domů. Je tomu tak proto, že investoři mají vzletnou náladu a důvěřují politickým špičkám, že budou úspěšně proplouvat globální ekonomikou, jak by nám rádi vsugerovali vedoucí představitelé zemí skupiny G8? Anebo nás ovládá patologie strachu přiživovaná událostmi, jako byly nedávné pumové útoky v Londýně, která drží dlouhodobé úrokové míry dole a tím zakrývá celou paletu doutnajících problémů?

Role kromobyčejně nízkých dlouhodobých úrokových měr (očištěných o inflaci) při zakrývání řady slabin globální ekonomiky je až příliš dobře patrná. Strmě rostoucí ceny domů po celém světě podporují v mnoha zemích spotřebitelskou poptávku a podle nedávné studie Mezinárodního měnového fondu lze ustavičně klesajícími dlouhodobými úrokovými mírami vysvětlit nejméně dvě třetiny celosvětového růstu cen. Evropa z toho těžila méně, ale její ekonomiky by na tom byly mnohem hůře, kdyby se dlouhodobé úrokové míry vyšplhaly zpět na svůj pětadvacetiletý průměr.

Podobně i Latinská Amerika zaznamenává v posledních letech boom, a to i přes vysoké dluhové zatížení a nejednoznačnou bilanci politických reforem. Nízké dlouhodobé úrokové míry udržely dluhy v regionu na zvládnutelné úrovni, zatímco vysoká spotřebitelská poptávka pomohla zvýšit ceny za export tamních komodit.

https://prosyn.org/l5mZG3wcs