11

Bestie, kterou nevyhladovíš

CAMBRIDGE – Zatímco svět sleduje, jak Spojené státy zápasí o svou fiskální budoucnost, v konturách té bitvy se odráží obecnější společenské a filozofické rozdíly, které v příštích desetiletích zřejmě vyjdou najevo v různých převlecích po celém světě. Hodně se diskutuje o tom, jak vládní výdaje seškrtat, ale příliš málo pozornosti se věnuje tomu, jak u vládních výdajů zajistit vyšší efektivitu. Přitom bez kreativních přístupů k zajišťování vládních služeb bude výše těchto výdajů s postupem času dále neúprosně stoupat.

Týmž výzvám čelí každá branže náročná na služby. O „nákladové chorobě“ sužující tato odvětví psali už v 60. letech ekonomové William Baumol a William Bowen. Proslulým příkladem, který použili, bylo mozartovské smyčcové kvarteto, vyžadující stejný počet hudebníků a hudebních nástrojů jako v devatenáctém století. Rovněž učiteli dnes trvá zhruba stejně dlouho oznámkovat písemku jako před sto lety. Dobrý instalatér vyjde draho, protože i tady se technika vyvíjí velmi pomalu.

Proč pomalý růst produktivity ústí ve vysoké náklady? Problém je v tom, že odvětví služeb musí nakonec o pracovníky soupeřit v téže národní zásobě pracovních sil jako sektory s rychlým růstem produktivity, jako je finančnictví, zpracovatelský průmysl a informační technologie. Přestože rezervy pracovních sil mohou být zčásti rozdělené na segmenty, je tu dostatečný překryv, takže odvětví náročná na služby jsou nucena vyplácet vyšší mzdy, přinejmenším v dlouhodobém výhledu.

Vláda je samozřejmě srovnatelná se sektorem náročným na služby. Mezi zaměstnance vlády patří učitelé, policisté, popeláři či vojenský personál.