NEW YORK – Žijeme ve velmi úzkostné době. Navzdory nevídanému celkovému bohatství světa v něm existuje obrovská nejistota, neklid a neuspokojení. Ve Spojených státech se velká většina občanů domnívá, že země je „na špatné cestě“. Pesimismus se prudce zvýšil. A totéž platí o mnoha jiných místech.
Na tomto pozadí nastal čas přehodnotit základní zdroje štěstí v našem ekonomickém životě. Neúprosné úsilí o vyšší příjem vede spíše k bezpříkladné nerovnosti a úzkosti než k většímu štěstí a životní spokojenosti. Hospodářský pokrok je důležitý a může nesmírně zlepšit kvalitu života, avšak jen když o něj usilujeme ruku v ruce s dalšími cíli.
V tomto ohledu nám himálajské království Bhútán ukazuje cestu. Před čtyřiceti lety učinil čtvrtý bhútánský král, tehdy mladý a čerstvě korunovaný, pozoruhodné rozhodnutí: Bhútán by měl usilovat spíše o „hrubé národní štěstí“ (GNH) než o hrubý národní produkt. Od té doby tato země experimentuje s alternativním celostním přístupem k rozvoji, který zdůrazňuje nejen hospodářský růst, ale i kulturu, duševní zdraví, soucit a smysl pro komunitu.
Desítky expertů se nedávno sjely do bhútánského hlavního města Thimphu, aby zhodnotily, jak si země vede. Spolu s bhútánským premiérem Jigme Thinleym, což je lídr v oblasti trvale udržitelného rozvoje a velký zastánce konceptu „GNH“, jsem byl jejich spoluhostitelem. V Bhútánu jsme se sešli po červencové deklaraci Valného shromáždění Organizace spojených národů, která vyzvala členské země, aby zkoumaly způsoby, jimiž může jejich státní politika podpořit štěstí v jejich společnosti.
Všichni, kdo se v Thimphu sešli, se shodli na tom, jak je důležité usilovat spíše o štěstí než o národní důchod. Otázka, kterou jsme řešili, zněla, jak dosáhnout štěstí ve světě charakterizovaném rychlou urbanizací, hromadnými sdělovacími prostředky, globálním kapitalismem a zhoršováním životního prostředí. Jak lze náš hospodářský život přeorganizovat tak, aby znovuoživil smysl pro komunitu, důvěru a ekologickou udržitelnost?
Zde jsou některé počáteční závěry. Za prvé bychom neměli snižovat hodnotu hospodářského pokroku. Když mají lidé hlad a nedostává se jim základních potřeb, jako jsou čistá voda, zdravotní péče a vzdělání, a když navíc nemají smysluplné zaměstnání, trpí. Hospodářský rozvoj, který zmírňuje chudobu, je životně důležitým předpokladem posilování štěstí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Za druhé platí, že neúnavná honba za HDP, která vylučuje jiné cíle, rovněž není cestou ke štěstí. V USA se HDP v posledních 40 letech prudce zvýšilo, ale pocit štěstí nikoliv. Místo toho vedlo cílevědomé úsilí o HDP k obrovské nerovnosti bohatství a moci, která posílila růst nesmírně početné neprivilegované vrstvy, uvěznila miliony dětí v chudobě a způsobila závažný ekologický rozvrat.
Za třetí se štěstí dosahuje prostřednictvím vyváženého přístupu k životu ze strany jednotlivců i společností. Jako jednotlivci jsme nešťastní, když jsou nám odepřeny základní hmotné potřeby, ale stejně tak jsme nešťastní, pokud honba za vyššími příjmy nahradí náš zájem o rodinu, přátele, komunitu, soucit a udržování vnitřní rovnováhy. V případě společnosti platí, že zorganizovat hospodářskou politiku tak, aby se životní úroveň neustále zvyšovala, je sice hezké, ale podřídit všechny hodnoty společnosti honbě za ziskem již hezké není.
A přesto politika v USA stále více umožňuje, aby firemní zisky dominovaly všem dalším hodnotám: slušnosti, spravedlnosti, důvěře, fyzickému a duševnímu zdraví i ekologické udržitelnosti. Příspěvky firem na předvolební kampaně stále více podkopávají demokratický proces, a to s požehnáním amerického Nejvyššího soudu.
Za čtvrté globální kapitalismus v mnoha směrech štěstí přímo ohrožuje. Prostřednictvím klimatických změn a různých forem znečištění ničí životní prostředí, přičemž setrvalý proud propagandy ropného průmyslu udržuje mnoho lidí v nevědomosti o všech těchto věcech. Oslabuje společenskou důvěru a duševní stabilitu, takže počet případů klinické deprese je neustále na vzestupu. Hromadné sdělovací prostředky se staly kanálem pro „firemní sdělení“, jejichž velká část je otevřeně antivědecká, a Američané trpí stále větším množstvím spotřebitelských závislostí.
Zamysleme se například nad tím, jak sektor rychlého občerstvení využívá oleje, tuky, cukr a další návykové ingredience k tomu, aby vyvolal nezdravou závislost na jídlech přispívajících k obezitě. Třetina všech Američanů je dnes obézních. Zbytek světa je nevyhnutelně bude následovat, pokud jednotlivé státy neomezí nebezpečné firemní praktiky včetně dětské reklamy na nezdravá a návyková jídla.
Problémem však nejsou pouze potraviny. Masová reklama přispívá i k mnoha dalším spotřebitelským závislostem, které notně zvyšují náklady na veřejné zdraví, například k nadměrnému sledování televize, hazardnímu hráčství, užívání drog, kouření a alkoholismu.
Za páté platí, že chceme-li zvýšit pocit štěstí, musíme pojmenovat mnoho faktorů mimo HDP, které dokážou celospolečenský pocit pohody zvyšovat nebo snižovat. Většina zemí investuje do měření HDP, ale vynakládá jen málo prostředků, aby identifikovala zdroje špatného zdraví (jako jsou fast-foody a nadměrné sledování televize), snižující se společenské důvěry a zhoršování životního prostředí. Jakmile tyto faktory pochopíme, můžeme jednat.
Zběsilá honba za firemními zisky ohrožuje nás všechny. Jistě, hospodářský růst a rozvoj bychom měli podporovat, ale jen v širším kontextu: v kontextu podporujícím ekologickou udržitelnost a hodnoty soucitu a poctivosti, které jsou zapotřebí k vybudování společenské důvěry. Hledání štěstí by se nemělo omezovat jen na nádherné horské království zvané Bhútán.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
NEW YORK – Žijeme ve velmi úzkostné době. Navzdory nevídanému celkovému bohatství světa v něm existuje obrovská nejistota, neklid a neuspokojení. Ve Spojených státech se velká většina občanů domnívá, že země je „na špatné cestě“. Pesimismus se prudce zvýšil. A totéž platí o mnoha jiných místech.
Na tomto pozadí nastal čas přehodnotit základní zdroje štěstí v našem ekonomickém životě. Neúprosné úsilí o vyšší příjem vede spíše k bezpříkladné nerovnosti a úzkosti než k většímu štěstí a životní spokojenosti. Hospodářský pokrok je důležitý a může nesmírně zlepšit kvalitu života, avšak jen když o něj usilujeme ruku v ruce s dalšími cíli.
V tomto ohledu nám himálajské království Bhútán ukazuje cestu. Před čtyřiceti lety učinil čtvrtý bhútánský král, tehdy mladý a čerstvě korunovaný, pozoruhodné rozhodnutí: Bhútán by měl usilovat spíše o „hrubé národní štěstí“ (GNH) než o hrubý národní produkt. Od té doby tato země experimentuje s alternativním celostním přístupem k rozvoji, který zdůrazňuje nejen hospodářský růst, ale i kulturu, duševní zdraví, soucit a smysl pro komunitu.
Desítky expertů se nedávno sjely do bhútánského hlavního města Thimphu, aby zhodnotily, jak si země vede. Spolu s bhútánským premiérem Jigme Thinleym, což je lídr v oblasti trvale udržitelného rozvoje a velký zastánce konceptu „GNH“, jsem byl jejich spoluhostitelem. V Bhútánu jsme se sešli po červencové deklaraci Valného shromáždění Organizace spojených národů, která vyzvala členské země, aby zkoumaly způsoby, jimiž může jejich státní politika podpořit štěstí v jejich společnosti.
Všichni, kdo se v Thimphu sešli, se shodli na tom, jak je důležité usilovat spíše o štěstí než o národní důchod. Otázka, kterou jsme řešili, zněla, jak dosáhnout štěstí ve světě charakterizovaném rychlou urbanizací, hromadnými sdělovacími prostředky, globálním kapitalismem a zhoršováním životního prostředí. Jak lze náš hospodářský život přeorganizovat tak, aby znovuoživil smysl pro komunitu, důvěru a ekologickou udržitelnost?
Zde jsou některé počáteční závěry. Za prvé bychom neměli snižovat hodnotu hospodářského pokroku. Když mají lidé hlad a nedostává se jim základních potřeb, jako jsou čistá voda, zdravotní péče a vzdělání, a když navíc nemají smysluplné zaměstnání, trpí. Hospodářský rozvoj, který zmírňuje chudobu, je životně důležitým předpokladem posilování štěstí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Za druhé platí, že neúnavná honba za HDP, která vylučuje jiné cíle, rovněž není cestou ke štěstí. V USA se HDP v posledních 40 letech prudce zvýšilo, ale pocit štěstí nikoliv. Místo toho vedlo cílevědomé úsilí o HDP k obrovské nerovnosti bohatství a moci, která posílila růst nesmírně početné neprivilegované vrstvy, uvěznila miliony dětí v chudobě a způsobila závažný ekologický rozvrat.
Za třetí se štěstí dosahuje prostřednictvím vyváženého přístupu k životu ze strany jednotlivců i společností. Jako jednotlivci jsme nešťastní, když jsou nám odepřeny základní hmotné potřeby, ale stejně tak jsme nešťastní, pokud honba za vyššími příjmy nahradí náš zájem o rodinu, přátele, komunitu, soucit a udržování vnitřní rovnováhy. V případě společnosti platí, že zorganizovat hospodářskou politiku tak, aby se životní úroveň neustále zvyšovala, je sice hezké, ale podřídit všechny hodnoty společnosti honbě za ziskem již hezké není.
A přesto politika v USA stále více umožňuje, aby firemní zisky dominovaly všem dalším hodnotám: slušnosti, spravedlnosti, důvěře, fyzickému a duševnímu zdraví i ekologické udržitelnosti. Příspěvky firem na předvolební kampaně stále více podkopávají demokratický proces, a to s požehnáním amerického Nejvyššího soudu.
Za čtvrté globální kapitalismus v mnoha směrech štěstí přímo ohrožuje. Prostřednictvím klimatických změn a různých forem znečištění ničí životní prostředí, přičemž setrvalý proud propagandy ropného průmyslu udržuje mnoho lidí v nevědomosti o všech těchto věcech. Oslabuje společenskou důvěru a duševní stabilitu, takže počet případů klinické deprese je neustále na vzestupu. Hromadné sdělovací prostředky se staly kanálem pro „firemní sdělení“, jejichž velká část je otevřeně antivědecká, a Američané trpí stále větším množstvím spotřebitelských závislostí.
Zamysleme se například nad tím, jak sektor rychlého občerstvení využívá oleje, tuky, cukr a další návykové ingredience k tomu, aby vyvolal nezdravou závislost na jídlech přispívajících k obezitě. Třetina všech Američanů je dnes obézních. Zbytek světa je nevyhnutelně bude následovat, pokud jednotlivé státy neomezí nebezpečné firemní praktiky včetně dětské reklamy na nezdravá a návyková jídla.
Problémem však nejsou pouze potraviny. Masová reklama přispívá i k mnoha dalším spotřebitelským závislostem, které notně zvyšují náklady na veřejné zdraví, například k nadměrnému sledování televize, hazardnímu hráčství, užívání drog, kouření a alkoholismu.
Za páté platí, že chceme-li zvýšit pocit štěstí, musíme pojmenovat mnoho faktorů mimo HDP, které dokážou celospolečenský pocit pohody zvyšovat nebo snižovat. Většina zemí investuje do měření HDP, ale vynakládá jen málo prostředků, aby identifikovala zdroje špatného zdraví (jako jsou fast-foody a nadměrné sledování televize), snižující se společenské důvěry a zhoršování životního prostředí. Jakmile tyto faktory pochopíme, můžeme jednat.
Zběsilá honba za firemními zisky ohrožuje nás všechny. Jistě, hospodářský růst a rozvoj bychom měli podporovat, ale jen v širším kontextu: v kontextu podporujícím ekologickou udržitelnost a hodnoty soucitu a poctivosti, které jsou zapotřebí k vybudování společenské důvěry. Hledání štěstí by se nemělo omezovat jen na nádherné horské království zvané Bhútán.