Ekonomické následky Silvia Berlusconiho

MILÁN – Silvio Berlusconi přežil hlasování o důvěře, ale jeho vláda je fakticky mrtvá. S tak titěrnou menšinou se zemi nedá vládnout. Dlouho ne.

Jedním důležitým rozhodnutím, které se tato čtvrtá Berlusconiho vláda vůbec obtěžovala přijmout, bylo rozhodnutí o ničem nerozhodovat. Když předloni otřásla světem finanční krize, Berlusconi se rozhodl, že se vyhne jakékoliv politické intervenci, která by působila proti velké recesi. To přispělo k nejhlubšímu poklesu hospodářského výkonu v poválečných dějinách Itálie, když HDP kumulativně poklesl o 6,5%. Ze všech států skupiny G-20 si hůře vedlo pouze Japonsko.

Pozoruhodné je, že v Itálii klesl výkon dvakrát více než ve Francii, další velké zemi OECD, která se podobně jako Itálie vyhnula základním příčinám krize: nafouknutí a následnému splasknutí bubliny na trhu nemovitostí a vážné bankovní krizi. Paradoxem zůstává, že nečinnost Berlusconiho vlády zabránila významnému zhoršení deficitu veřejných financí. Ve světle současné dluhové krize sužující eurozónu lze výhody nečinné politiky docela snadno docenit. Dnešní postavení Itálie mohlo být daleko horší, než ve skutečnosti je.