7

Potápějí se rozvíjející se země?

CAMBRIDGE – V mnoha významných středněpříjmových zemích výrazně zpomaluje hospodářský růst a ceny aktiv plošně klesají. Dostihla nás nevyhnutelná „ozvěnová krize“ na rozvíjejících se trzích? Po letech solidních – a občas silných – přírůstků výstupu v období po finanční krizi roku 2008 se v důsledku společného účinu přibrzďujícího dlouhodobého růstu v Číně a možnosti ukončení krajně uvolněných měnových politik ve vyspělých zemích odhalují významná křehká místa.

Skutečnost, že takovéto hluboké trauma na rozvíjejících se trzích zapříčinily relativně mírné šoky, přivádí člověka k otázce, jaké problémy by vyvolal dramatičtější posun. Mají rozvíjející se země dostatek kapacit, aby reagovaly, a jaké politiky by přineslo nové kolo půjček od Mezinárodního měnového fondu? Vzal si MMF z krize eurozóny konečně ponaučení, že převisy veřejného i soukromého dluhu jsou brzdami růstu a že by oproti minulosti měl klást mnohem větší důraz na odpisy a restrukturalizaci dluhů?

Trh se zachoval obzvlášť brutálně k zemím, které potřebují financovat výrazné trvající schodky běžného účtu, například k Brazílii, Indii, Jižní Africe a Indonésii. Jistou míru ochrany jim naštěstí zajišťuje kombinace plovoucích směnných kurzů, statných mezinárodních rezerv, lepších měnových režimů a odklonu od devizového dluhu.

Nicméně během let politické paralýzy a odkládání strukturálních reforem vznikla zranitelná místa. Samozřejmě, země jako Argentina a Venezuela byly ve schopnosti vytvářet růst krajně závislé na příznivých cenách komodit a uvolněných mezinárodních finančních podmínkách. Dobré časy ale zakrývaly slabiny i v mnoha dalších zemích.