0

Dva pilíře ECB jsou jádrem úspěchu

V říjnu 1998, těsně před zahájením Evropské měnové unie, přijala Rada guvernérů Evropské centrální banky (ECB) měnověpolitickou strategii orientovanou na stabilitu. Tato strategie sestává ze tří elementů. Zaprvé a především obsahuje jasný závazek sledovat primární cíl ECB, jímž je zabezpečování stability cen. Cenová stabilita byla definována jako nárůst hladiny cen o méně než dvě procenta ročně ve střednědobé lhůtě.

Další dva elementy, které se brzy proslavily pod označením „dva pilíře,“ slouží jako prostředek k určování rizik ohrožujících dosažení cíle stability cen . Pilíř měnové analýzy zahrnuje všechny informace pocházející z rozličných měnových a úvěrových agregátů a slouží ke stanovování rizik pro cenovou stabilitu ve středně- až dlouhodobém výhledu . Pilíř ekonomické analýzy se zakládá na širokém souboru domácích i mezinárodních hospodářských ukazatelů z reálných i finančních sektorů (mzdy, dovozní ceny, úroky, měnové kurzy atd.). Přestavuje bázi pro posuzování vývoje cen v krátko- až střednědobém výhledu .

Tento přístup opřený o dva pilíře vytváří rámec pro křížovou kontrolu údajů z krátkodobé ekonomické analýzy s výstupy z dlouhodobé měnové analýzy k získávání pevně ukotveného přehledu o rizicích pro cenovou stabilitu.

Ve standardním modelu neokeynesiánského přístupu, který se čím dál větší měrou stává „normou současnosti,“ se užitečnost peněz pro měnověpolitickou analýzu zpochybňuje; křížová monetární kontrola prý není potřebná, monetární analýza nemá žádnou přidanou hodnotu a je postradatelná. Mne tyto argumenty nepřesvědčují. Obvyklé inflační prognózy a ekonomická analýza samotná nejsou dostatečným základem pro měnověpolitická rozhodnutí. Třebaže tato rozhodnutí nesmějí přehlížet vývoj v dlouhodobém výhledu, časový horizont u inflačních prognóz je obvykle jeden až dva roky, neboť dále začínají být nesmírně nejisté.